Ingrid před vyšetřením trápí bolesti hlavy a únava, chodí tam se strachem, jak to dopadne.
Ty kontroly potom, po té biologické, v průběhu té chemoterapie a té biologické léčby, jsou takové častější. A když už to vypadá, že jste na správné cestě, tak vás onkolog trošku pustí ze zřetele. Je to úplně úžasné období, protože každá kontrola je taková dost nepříjemná, a my jsme se na tom shodly i s děvčaty, ať tam chodíte 5, 10 let, tak vždycky je to o tom, že prostě se vám zvedne tlak. Doopravdy, ten problém tam je, ten psychický. A že se na to připravujete a jsou tam různé průjmy, bolesti hlavy, jak to zase dopadne. Jo, je to obrovská únava. A většinou člověk ten druhý den prospí. Je to takové, že nikdy nevíte, co přijde a jak přijde, i když jsou tam na vás všichni hodní, všechno jde rychle. Až teda na to čekání u paní doktorky, u té paní primářky, protože tam se to nedá ovlivnit. Tam přicházejí i nové případy, které když vidíte – že přivede muž svoji mladou ženu a ta se neposadí ani na židličku a klesne vedle ordinace –, to prostě jsou pro vás takové šoky, které tam zažíváte. A vidíte to tam, že se to děje, že ta žena je tak unavená, že mu prostě se tam sveze. Tak to jsou lidi, kteří jdou třeba dopředu. Nebo lidi, co jdou na chemoterapii a musí mít ty, tak oni jdou dopředu. A potom jsou ti lidi, taková ta klasická kontrola, a musíte tam počkat, a počkáte tam z vděčnosti, že vás vůbec někdo takhle zkontroluje a že jste takhle v pořádku. To vidím jako bonusové, nehledě k tomu, že tam ještě chodí takové pracovnice a třeba nabízejí kafe, časopisy, což je něco úžasného, že někdo s úsměvem vás osloví. Je to vždycky o tom pohlazení, protože jste na místě, kde jste toho prožili dost, kde se nechcete vůbec vracet, a musíte tam jít, a v podstatě jste svým způsobem tady vzadu vděční za to, že tam jste, že tam prostě můžete přijít a že se o vás starají. Takže ty kontroly jsou pravidelné a jsou takhle nařízené. Nemusíte se jich zúčastňovat, to záleží všechno na vás, každý to bereme jinak, jsou lidi, kteří se tam už potom neukážou a myslí si, že je to všechno v pořádku, nebo chtějí, aby to bylo všechno v pořádku, protože já si osobně myslím, že je to i o tom podvědomí, jak se cítíte a jak fungujete..