Podle Daniele by se lékaři měli snažit o individuální přístup k pacientům.
Co byste ráda vzkázala profesionálům, kteří pečují o lidi s karcinomem prsu? Aby s námi mluvili. Aby počítali s tím, že onemocněl člověk a že se trošku o sebe bojí. Každý asi je individuální, někdo chce vědět třeba podrobnosti a někdo jenom chce prostě vědět. Takový ten individuální přístup. Aby s námi mluvili, a myslím si, že by měl i onkolog podle toho, jak pozná pacientku, nabídnout třeba psychologickou poradu a tak. Že na všechno jednak nemá ten onkolog čas a jednat to není vždycky psycholog. Každý doktor na to nemá talent, na nějaký takový přístup. A zas některý pacient, když třeba je doktor trošku od rány a myslí si, že takhle to bude a to stačí a co bych vám vyprávěl, tak že ne každý takový přístup vezme. Že by měl možná odhadnout pacienta, poznat, co vlastně chce slyšet a o čem s ním může mluvit a o čem třeba radši ne. Nějakou psychologii a trochu taktiku hlavně. Mám kamarádku, na kterou paní doktorka tak řvala, že přišla z toho ale úplně zničená a už tam nechtěla jít. Tak to myslím, že není dobře.