Soně přišel způsob sdělení diagnózy velmi necitlivý.
Poslali mě i na biopsii a na mamograf, který tady tenkrát už byl, ale ještě ne akreditovaný. A pak mi výsledek prostě jen tak sdělila paní doktorka na chirurgii v mamma poradně, kam jsem se po těchto stupních dostala. Řekla mi to úplně lakonicky: „Máte rakovinu, máte tam nádor, maligní, a pokud chcete žít, tak si musíte nechat uříznout prso.“ Takhle prostě to bylo řečeno. A já ač nejsem někdo, kdo se hned rozbrečí, tak se mi tam spustila úplná lavina pláče. Co tohle jako znamená, proč mi to takhle hrozně říká? To nemá jiný způsob, jak mi to oznámit? A ona mi tímhle svým způsobem – který je jí vlastní, jak mi potvrdilo mnoho jiných – ještě řekla: „Co mi tady brečíte, tak budete žít bez prsu, myslíte, že budete jediná?“ A dodala: „Máte 3 dny na rozmyšlenou, pak přijďte.“ A vystrčila mě ven do chodby na chirurgii, kde seděli další pacienti. Nevím, jestli to bylo zrovna u té stejné poradny, byli tam totiž i muži. Jestli jako doprovod, nebo šli na jinou chirurgii, to už nevím.