Hana B. si zpětně říká, že byla chyba jít pro výsledky biopsie bez doprovodu.
Na biopsii to bylo taky dobré. Jenom jsem prostě nevěděla, co mě čeká, ale četla jsem, že to všechny zvládly, nebolí to a je to úplně v pohodě. Takže jsem tam šla relativně dobře naladěná. A úplně nejlíp naladěná jsem si šla pro výsledky. Což byla asi ta chyba, protože jsem šla sama. Vešla jsem tam s pocitem, že je všechno perfektní, a pan doktor – chirurg onkolog – si zase myslel, že já už svou diagnózu znám. Tudíž hned, jak jsem tam přišla, mi začal vysvětlovat závažnost celé té situace. A že teda okamžitě musím na ultrazvuk jater, rentgen plic, a já jsem prostě jen seděla a hleděla na něj s pocitem, že si mě asi s někým spletl. Že to nemluví o mně. A pak ho sestřička přerušila a řekla mu, že já o ničem ještě nevím, jestli by teda mohl trošku zpomalit a obeznámit mě s tím, co vůbec zjistili. A já se rozplakala, ale jenom na chvilku. Doma jsme si pak řekli, že to zvládli jiní, tak to zvládneme taky, a tak to bereme celou dobu.