Barbora podstoupila všechna první vyšetření ve stejný den.
Dělala jste ještě nějaká další léčebná rozhodnutí? Ono to bylo celé vlastně velká náhoda, že se na tu nemoc přišlo. Já jsem měla pocit, že mám nějaký problém, ale spíš mi to připadalo jako mechanická záležitost a myslela jsem, že je to ze squashe nebo z nějakých nedobrých pohybových aktivit. Říkala jsem to manželovi, který je lékař, a on mě vyšetřil, prohmatal, říkal, že tam nic necítí, ale že pro jistotu uděláme ultrazvuk, a objednal mě na ultrazvuk, to bylo asi 3 týdny potom. Málem jsem na to zapomněla, protože potíže už přešly, a pak jsem si teda naštěstí vzpomněla, šla jsem na ten ultrazvuk, a tam když jsem říkala, že na levé straně mám jako takový pocit, že tam něco nefunguje, tak doktorka udělala ultrazvuk a říkala, že všechno je úplně v pořádku, žádný problém tam není. A když jsem se ptala, jestli by nebylo třeba udělat mamograf, tak doktorka říká: „Ne, na to jste ještě mladá.“ No, a pak přešla na pravé prso a tak nějak ztuhla trošku, a i já když jsem se dívala na tu obrazovku, tak bylo vidět, že tam je najednou něco, co tam asi nepatří. Najednou tam byly takové černé útvary a doktorka řekla, že ten mamograf uděláme teda hned, i biopsii, a vlastně hned se to rozjelo. A hned po ultrazvuku jsem šla na mamograf, to bylo ještě tentýž den. Byla dost výhoda, že tam zrovna bylo volno, protože jinak je tam dlouhý čas na objednání. A hned mi udělali taky biopsii, takže jsem odcházela. V 1 hodinu, zhruba, jsem tam přišla jako zdravý člověk a třeba už o půl 3 jsem odcházela s téměř diagnostikovanou rakovinou, ta biopsie samozřejmě nebyla ještě hotová.