Pan Vladimír zdůrazňuje, že je-li člověk vážně nemocný, neměl by propadat beznaději a měl by čelit tomu, co přijde, s klidem a odvahou. Myslí si, že člověk, který rozumí stavu věcí, může ostatním usnadnit péči o sebe. Mladým lidem vzkazuje, aby nepromarnili svůj čas a neztráceli lásku k Bohu a bližnímu.
Textový přepis rozhovoru: Čo myslíte, mohla by sa zlepšiť podpora pre iných v rovnakej situácii, ako ste Vy? Ono právě záleží na tom, nevzdávat se naděje. To znamená umět v určitých věcech mlčet, potom se odvažovat, potom se nebát a vědět, co je, anebo co není možné. A dát jako i možnost nepropadat beznaději, neříkat, že se to horší, ale že unesu to, v jaké situaci jsem. Když jsem byl mladý sportovec a tak dále, tak jsme měli takové heslo „Nic neodolá odvaze“. Odvaha se vyrovnat s tím, jaká situace je, přenést to, vyrovnat se s tím a uklidnit se a očekávat xxxx. Niečo ste už povedali, ale ak by ste Vy sám podporili niekoho, kto má rovnaký problém? No, prostě když bychom rozeznali situaci, nemůžu mu říct: „Hele, počítej s tím, vyrovnej se se smrtí a tak dále. Smrt není jako zlá, jenom to umírání je těžké a tak dále.“ Čili prakticky podle situace. To znamená, jak ten člověk na jaké úrovni je, co očekává. A rozhodně mu neříkat něco, co se nemůže splnit nebo co nemůže naplnit. Aby se na určité věci připravil, aby určité věci vnímal, aby také se vyrovnal s tím, že mohou přijít horší věci a že je třeba bojovat až do konce. (…) Čo by ste poradili pacientovi? Čo by ste mu poradili? Aby právě rozeznali skutečný stav věcí a podle toho se zachovali. Kdo dobře rozlišuje, dobře učí, to znamená, máme možnost také se orientovat v těch našich znalostech, vycházet z nich a právě vylepšovat to tím způsobem, tomu svému okolí to usnadnit, tu péči o sebe. Ale abychom tak jako neztráceli dobrou náladu, nebyli nervózní, nezoufali a dovedli se vyrovnat s tím, že unesou jako ten úděl jako tak. Aby to bylo jim k prospěchu a k tomu důstojnému odchodu z tohoto světa. (…) Čo by ste odkázali nám mladým ľuďom? Čo by ste nám odkázali s takou múdrosťou svojou? Aby nepromarnili svůj čas. Protože ten největší hřích je plýtvat se svěřenými hřivnami, zakopat je a nevyužít živiny, vklady i génia, nadání a tak dále. Ty se mají rozvíjet. Aby neztratili nikdy lásku k Bohu i bližnímu.

4. 08. 2019