Paní Monika by byla mnohem raději doma než v nemocnici. Ale nemá možnost si zařídit domácí péči, protože je na vše sama. Bojí se, že kvůli nedostatku prostředků bude muset odejít i z paliativního oddělení v nemocnici.
Textový přepis rozhovoru: Každý z nás je zvyklý být doma. Vemte si, že třeba někam jedete, jedete na dovolenou, kamkoliv, nebo musíte jet do té nemocnice–první den nespíte, takové to je. Teprve potom se prostě člověku, až se vrátídomů, tak se mu udělá líp. Nebo já nevím, jak to mam říct. Ahlavní, co je, když se vracím z nějaké dovolené nebo něco, tak jsem nadšená, plá zážitků, ale těším se na svou vlastní postel. Že si uvařím, co chci. (…) Za chvíli mi dojdou peníze, tak já nějakým způsobem budu muset prostě jít vedle, kde to teda je takzvaně zelená míle. Ona je to zelená míle i tady. Je sice hezké, že je tady barevné povlečení, ale… Jako já vím, že primářka se snaží, je málo peněz, maximálně dělá, co chce. Ne, co chce. Co může. Ale nemůže toho moc. Ale hospice a tyhlety věci, když nikoho doma nemám, tak nemůžu mít domácí hospic.

1. 08. 2019