Pan Karel žil sám ve velkém bytě a trápily jej nesnesitelné bolesti, které se v rámci domácí péče nedařilo řešit. Doma se necítil dobře, údržbu bytu nezvládal a pobyt v hospici pro něj znamenal velkou úlevuí.
Textový přepis rozhovoru: Ze začátku jsem byl v domácí péči, což nebylo dobré. Sestřička chodila každý 3. den, jenom přilepit náplast. Při stálých horečkách, které jsem měl odpoledne, potom na večer zase pominuly, a zvýšeném krevním tlaku až přes 180 jsem měl strašný strach být doma a při několika přivolání… Záchranku jste volal? Záchrannou službu, ano. Kde mě nechali 2, 3 hodiny ležet jenom v přijímacím sále. A vlastně nic se mnou nedělali, ani nehovořili, a pak zase mě odvezli domů. Tak jsem si řekl, že tohle já už déle nevydržím. Byl jsem úplně sám, úplně sám a ve velkém bytě čtyřpokojovém, který jsem ani nemohl uklízet, nemohl jsem prostě… necítil jsem se tam dobře, čím dál větší nepořádek a tak dále. Takže když jsem si uvědomil, že mám nárok na to, být přijat tady do hospicu, tak jsem to milerád přijal.

1. 08. 2019