Pan Zdeněk si v hospici vyjednal jiný režim podávání stravy, než je obvyklý. Příděly jídla v pravidelných intervalech a časných hodinách ho jako člověka se zažívacími problémy stresovaly. Požádal také o ceduli „Nerušit“ na své dveře.
Textový přepis rozhovoru: Takže už jsem si třeba ne xxxx, ale poprosil jsem, aby ty obědy jsem dostával od jiné stravy. Takže to mám v tekutém stavu, tu stravu, tak to je v pohodě. Ten průběh se vyvíjí tak, že než já vstanu, tak mi to jídlo vychladne.Je pro mě zajímavý ovšem zas ten afekt vůči tomu jídlu. Přes to všechno mi na požádání třeba dají možnost ho ohřát, tu vodu, to jídlo, poněvadž já to nemůžu cpát do sebe v tomto rozložení.Řekněte mi, co to je za logiku, kdy mi to dávají v půl osmé, člověku, který má zažívací problémy s podáváním stravy, to je šílené. Poněvadž já se nejvíce zpočátku, než jsem se s nimi dohodnul, tak já jsem se děsil toho rána, poněvadž bylo půl 8 a už jela ta kavalérie s jídlem – v půl 8. Tady? Tady. Než jsem se stačil najíst, než proběhly ty procedury a tak dále, už jely zase ty vozíky, poněvadž jela další kavalérie. A jezte a jezte a jezte. Potom jsem se s nimi domluvil, aby mi dali to jídlo v těch intervalech, kdy já potřebuju, kdy já jsem schopen aspoň trochu těch jídel spořádat. Čili já si řeknu sestře, že ani náhodou, já chci to jídlo mít v delších intervalech. „Pochopte, že já mám problémy a vy to tu do mě cpete.“ V 11 hodin jsou tu s obědem, v půl 7, nebo kdy, je tu večeře.Ta nepravidelnost…Já už jsem měl z nich strach, z těch sestřiček, z toho přívalu té stravy. Tak bych to charakterizoval. A v čom ešte –ste hovoril o tom jedle –, v čom sa vám ešte ten život zmenil? Napríklad vzťahy? A tak vztahy, vztahy jsou dobré, poněvadž já jsem musel požádat personál, aby mi na dveře napsali, že chci klid. Tady každé 3 minuty někdo klepne na dveře. Odpoledne že bych měl klid, to vůbec nepřipadá v úvahu.Já absolvuju x návštěv. V životě jsem nevěděl, že mám tolik přátel a tak dál. Tak jsem říkal, že nechám vyvěsit tu ceduli, ať mě neruší.

1. 08. 2019