Paní Václavka je smířená s tím, že její nemoc není léčitelná. Mrzí ji ale, že špatně chodí a už nemůže být tak aktivní jako dříve. Textový přepis rozhovoru: Řekli vám, co můžete očekávat, jaký může být průběh? Ano, totiž průběh té nemoci je u každého jiný. Když jsem se ptala, jak dlouho to bude trvat, tak pan doktor řekl: „No, to může trvat týden, a může to trvat 2 roky. To se dá těžko říct, každý je jiný.“ Každý je jiný. A já mám tu smůlu – tu smůlu teď už říkám, dřív jsem říkala štěstí –, že mně to myslí normálně, ale že mě tělo neposlouchá. Že mě tělo nechce poslouchat. …… A co vám teda pomáhá se s tím srovnat? Působíte velice smířeně. Jak co mi pomáhá? No tak, co mi zbývá? Tak děti jsou na tom dobře, žijí všichni dobře, jsou zdraví, což je důležité. Odejít musí každý, tak to beru samozřejmě. To mě akorát štve, že ta zahrádka je… Teď by potřebovaly stromy prořezat a nevím, co všechno. A nejsem schopná už ani, vidíte, jak chodím, jsem mátoha.