Paní Olga se snaží zůstat co nejvíce aktivní, bojí se, že jinak by se její pohyblivost hodně zhoršila, a pomáhá jí to i psychicky.
Textový přepis rozhovoru: Všichni pomáhali, ty začátky, od toho února, jak jsem byla – tak mi strašně pomáhali. Vařili, já jsem vůbec nic nemusela, jenom na záchod. Ale teď musím trošku pochodit, protože bych zůstala ležák. Takže cvičím s nohama, i když není to takové, protože ty nohy nejvíc po té chemoterapii mi tak nějak škodily. Ale snažím se, nemůžu byt taková. A tím, že se snažím, tak nemyslím na tu nemoc. Když je někdy tak úzko, tak nemám potřebu na to myslet. A čo by ste obdržali? Obdržali ste nejaký typ podpory pri zažívaní fyzickej bolesti? Beriete niečo proti bolesti? Neberu teď nic. Ze začátku jsem brala – víte, co mi říkal pan doktor – ibalgin čtyřstovku. To jsem brala, ale ne každý den, jenom když jsem měla třeba nějakou takovou tu… To už jsem věděla, ale teď ho neberu vůbec. Nepotřebuju ho brát. Protože záda mě nebolí. Jedině, že kdybych ležela celý den, možná že by mě bolela. Ale to já nedovolím, abych ležela celý den, musím se aspoň projít. Jednou jsem tak ležela a pak sem to pocítila, že ta záda bolí. Jdete jenom na záchod honem a jenom jíte – protože já rada jím, to se přiznám, to už je moje prostě.

1. 08. 2019