Pan Jaroslav konzultuje vše, co se týká jeho nemoci, se svým synem. Syn jej také doprovází k lékaři nebo zajišťuje nákupy.
Textový přepis rozhovoru: No, tu je otázka „či ste potom o tej svojej diagnóze hovorili s niekým iným“. Se synem to konzultuju. Více méně, zná ty doktory, třeba toho chirurga. Syn je doktor? Syn je lekár? Ne, ne. On je taky technik. Dělá u stavební firmy, přípraváře nebo něco takového. Do lékaře má daleko. Ale věděl, když jsem třeba ležel po té operaci, tak tam zblbnul, že jsem to vzal od ára přes JIP, furto mně věděl víc jak já o sobě. Opravdu, hledí si mě, abych řekl. Já to nezneužívám, ale zítra zase jdu na tu další bioterapii – protože mně včera poničili nohu, že blbě chodím –, tak už se nabídl, že mě tam odveze. A potom zas pro mě přijede. To ho prozvoním, protože tam nebude čekat tři hodiny, a on za čtvrt hodinky se ukáže. Říkám „nemám žádnej rohlík“ nebo něco, cestou mně koupí šest rohlíků. Nebo co si řeknu. To je fajn. Jo, takhle se stará.

2. 08. 2019