Pana Vladimíra podporují kromě rodiny také přátelé z jeho církve.
Textový přepis rozhovoru: Jaký typ reakce nebo podpory jste zažil od svého okolí – od rodiny, od přátel? Oni většinou co přátelé říkají, to je: „Jsme s vámi, myslíme na vás, brzy se uzdravte, brzy zase přijďte mezi nás.“ Protože já od září minulého roku jsem prakticky nevycházel ven. To znamená, byl jsem odkázán tady na byt jako takový a verandu, kde každý den chodím těch 12 metrů tam, 12 metrů zpátky a tak dále. A hlavně manželka říká, abych byl na vzdoušku, abych byl v pohybu a nebyl jen xxxx. Čili prakticky ta účast. My třeba jako věřící, my jsme ve sboru evangelické církve. Tam říkají: „My se také za vás modlíme. Tak ne abyste tady byl sto let, ale abyste byl uchráněn všelijakých takových těch komplikací, co se týká i třeba bolestí anebo věcí, které opravdu jsou nesnadné a těžké.“

2. 08. 2019