Paní Jana popisuje, že lpěním na zachování své pracovní role a na soběstačnosti chtěla ochránit svou maminku před trápením.
Textový přepis rozhovoru: Byl to docela šok, když jsem si musela na ten vozík sednout a jenom rukama řídit všechno. Ale pořád jsem zvládala jezdit autem na ruční ovládání, tak to jsem ještě chodila do práce. Sice do jiné, ale pořád ještě –jako doktor ve zdravotní pojišťovně, pořád jsem si tu svoji roli alechtěla nechat. Zpětně si však myslím, že to spíš bylo pro moji maminku. Protože jen co jsem nastoupila do té pojišťovny – dostala jsem průkazku, já nevím, co všechno, že jsem zaměstnanec té pojišťovny –, tak jsem vlastně všechno tohle přivezla autíčkem té mojí mamince: „Mami, podívej, já jsem na tom ještě dobře, já pořád pracuju. Já jsem ještě pořád ta moudrá, na co ses vždycky těšila.“ Ona to samozřejmě viděla, že nejsem v pořádku, ale tu hru se mnou hrála pořád. Ji by to taky složilo.

4. 08. 2019