Paní Milada popisuje, že sice diagnóza nebyla bleskem z čistého nebe (také vzhledem k tomu, že se jednalo o recidivu onemocnění), i tak ji ale nepříznivá prognóza zaskočila a byla potřeba se s ní smířit. Textový přepis rozhovoru: Nebyla to zpráva úplně z čistého nebe, když se člověk dozví, že tohle má. V podstatě celý květen, červen, když probíhala vyšetření, tak člověk nějak vnímal, že to může takhle skončit, i když to nebylo úplně jasné – ta diagnostika nebyla jasná. Nevím, jestli to bylo nějaké velké překvapení, ale je pravda, že to člověka samozřejmě zaskočí. Zvláště když potom později se na těch odborných pracovištích dozví, že to není nemoc, která je k vyléčení, nebo v mém případě, že by se musel stát nějaký zázrak. V tom lepším případě je možné snad nějaké pozastavení nemoci na nějakou kratší dobu, ale že to vlastně spěje ke konci a že se s tím člověk tak nějak musí smířit, že to bude takhle.