Paní Jarmila se o své diagnóze dozvěděla tak, že si poté, co vyšla z ordinace po vyšetření, přečetla lékařskou zprávu. V tu chvíli tam byla sama a byl to pro ni velký šok.
Textový přepis rozhovoru: Ve čtvrtek jsem šla na ultrazvuk tady v xxx, strašlivě dlouho mě prohlížel a furt říkal: „To není dobré, to není dobré, paní, tam je voda, tam je spousta vody, to není vůbec dobré.“ A dal mi papír a řekl: „Slibte mi, že půjdete hned za paní doktorkou.“ Že jako nepůjdu domů a nepřijdu až za 14 dnů. Tak jsem vyšla na chodbu, a teď tam nebyl nikdo z rodiny, lékař, nikdo. Octnete se na chodbě, úplně sama, někde na středisku a tam na papíře čtete: „Tumor, 6–8 cm, otazník, mar karcinomax toza, takže karcinom, otazník, nejasné útvary v břiše, tekutina – litry.“ To jsem věděla, že to je úplně prostě v háji. Teď budu trošku sprostá. Moje reakce na to byla, že jsem nezačala ani brečet, ani se hroutit, nic, já jsem to prostě držela v ruce a furt jsem říkala: „Do prdele, já mám rakovinu, do prdele, já mám rakovinu.“ (…) Já ještě přemýšlím, jak se dostaly ty papíry na tu chodbu a že on vám k tomu nic neřekl… Ne, ne. On mi jenom řekl: „Je tam spousta vody a to není dobré, slibte mi, že půjdete hned za paní doktorkou, že nepůjdete s tím domů a nepřijdete až někdy.“ To je jediné, co mi řekl. Ale bylo to tak, že mi tu zprávu dal do ruky, já jsem ji otevřela a tam jsem četla takové hrůzy. Takže někde vám to neřeknou, a jinde vám dají takhle papír a poraď si s tím.

1. 08. 2019