Paní Helena popisuje komunikaci lékařů jako otevřenou a považuje to tak za správné
Textový přepis rozhovoru: Mluvili s vámi všichni otevřeně? Ano, mluvili. A líbí se mi, že se s tím dneska nepářou. (…) Začala jsem docházet na onkologii a zase jsem doufala, že přece jenom by prášky mohly zabrat. A nejkrásnější na tom bylo, že jeden den jsem byla na sonu a tam mi řekli, že snad se to ani moc neto…, ale že mám nějaký nepatrný bod v játrech. A nějak mezitím jsem měla velký záchvat bolestí, že jsem se nechala odvézt do nemocnice a tam mě poslali na sono – to bylo asi týden potom –, kde mi řekli, že tam prostě jsou metastáze. Tak to mi bylo jasné, že mi nemusel nikdo nic říkat, co to je. A tady pan doktor, když jsem přišla, tak se mě zeptal: „Je vám známý váš stav?“ A já řekla: „Je, nemusíte nic říkat.“ A myslím si, že je to tak nejlepší, prostě jaképak že „až by se člověk včas na všechno připravil“, to radši to říct rovnou.

31. 07. 2019