Paní Jana hodnotí pozitivně způsob, jakým jí byla diagnóza sdělena. Je lékařka, a tak kolegové předpokládali, že jí nemusí nic dlouze vysvětlovat. Zároveň byla v tom sdělení omluva, že medicína jí nemůže pomoci.
Textový přepis rozhovoru: Udělal to velmi pěkně. Udělal to tak, že jsem z toho byla tehdy i překvapená. Nejdřív vzal do té svojí pracovny mě a řekl mi to, pak tam vzal manžela a řekl mu to taky. A to myslím, že bylo velmi citlivé. Že to vlastně mohl říct tak nějak otevřeně. A my jsme se pak setkali na chodbě, já jsem plakala, ale chování toho doktora se mi líbilo. On ti aj povedal, aká bude prognóza? Tak všichni, kdo se mnou kdy hovořili, tak počítali s tím, že jsem doktor a že vím, o co jde. Takže mi spíš říkali tu svoji omluvu, že s tím nejde nic dělat. A že je tam to riziko, jak by to dopadlo při operaci. Takže tím se z toho jakoby vymluvili nebo omluvili, a to bylo to nejdůležitější, co jsem měla slyšet, abych po nich už nic nechtěla. Ale bylo to zodpovědné, byla jsem spokojená.

31. 07. 2019