Paní Jarmila prošla díky nemoci velkou osobní proměnou. Uvědomila si, kolik času věnujeme věcem, které vlastně nejsou důležité.
Textový přepis rozhovoru: Ještě bych chtěla říct, že jsem předtím měla pořád vysoký tlak, protože já jsem byla hrozně úzkostný člověk, který byl pořád v úzkostech, ani mluvit jsem nemohla. A já jsem zjistila – jsem nesla paní doktorce přiznání a říkám: „Nezměřila byste mi tlak? Já nevím, já se pořád tak divně cítím.“ Měla jsem 220 na 130.Já jsem chodila s takovým tlakem, a vůbec to nevěděla. Tak jsem dostala nějaké prášky a to pak šlo dolů. Ale jakmile jsem dostala rakovinu, tlak mi klesl, protože já jsem se úplně uklidnila, mně skončily úzkostné stavy. Protože už nic nestojí za to, abyste se kvůli tomu…Prostě vy umíráte a co se budete starat, jestli je něco zelené nebo modré, jestli to stojí napravo, nalevo. Nic, prostě najednou nic nemá tu důležitost, kterou tomu přikládáme, takovým blbostem, takové důležitosti, že se kvůli tomu hádáme a já nevím. Tolik energie vydáváme na něco, co nakonec zjistíte, že do hrobu si nevezmete, že odejdete tak, jak jste přišla, tak odejdete, nevezmete si vůbec nic.

4. 08. 2019