Jaroslava se smířila s tím, že má borreliózu, a začala na sebe být hodnější.
Jaroslava
- Věk v době rozhovoru: 62 let
- Věk v době diagnostikování: 57 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
T: Chodíte i na akupunkturu?
P: Víte co, pro mě to byl hrozný šok, protože jsem si myslela, že už trošku s tou borreliózou jsem zatočila, že to tělo si s tím dokáže poradit, a vlastně jsem se ocitla zase znova na té startovní čáře s tím. Tak jsem si říkala, že vlastně tady na těch stránkách, jak jsem vám říkala, na tom Facebooku, tam jsou pacienti, kteří prodělali třeba tři cykly tady toho nitrožilního podávání a taky bez nějakého výsledku. Musím říct, že jsem taková teď hodnější na sebe, že víc odpočívám, že jsem se zkrátka smířila s tím asi, že mám borreliózu, že jsou období, kdy je to horší – chci doufat, že budou období, kdy to bude lepší –, a že zkrátka víc odpočívám. Vím, že je spoustu věcí, které už asi dělat nikdy nebudu, a že prostě nepodávám žádné velké výkony, sportovní nebo v práci. Protože říkám, já jsem dost aktivní člověk, takže vždycky jsem si myslela, ať už se to týká úklidu, vnuček, všeho, že všechno zvládnu a všechno to tak… Prostě teď jsem se smířila s tím, že to tak není, a trošku víc poslouchám to tělo.
Další zkušenosti:
Libuše hovořila o tom, že ji budou změny životního stylu provázet do konce života.
Zuzana vypustila z jídelníčku zatěžující potraviny a alkohol.
Aneta se snaží poslouchat své tělo. Vyloučila alkohol, po kterém jí nebylo dobře, a dává si to, na co má chuť – věří, že jí to prospěje.
Aničce onemocnění přineslo řadu omezení a změn, přibrala na váze a necítí se dobře.
Tomáš M. toho změnil hodně: jí zdravěji a pravidelně, přestal kouřit, alkohol pije zcela výjimečně. Spát potřebuje alespoň 10 hodin denně a odpočívat po práci i během ní.
Tiep musel v měsících následujících po prodělání borreliózy omezit sport, což se podepsalo na jeho kondici.
Jana se věnovala i sportu, cítila se pak lépe.
Pro Katku jsou zdravotní omezení spojená s onemocněním psychicky náročná.
Tomáš P. si uvědomil, že nemusí vše dělat sám, že je dobré mít kolem sebe lidi, kteří mu pomůžou.
Jaroslava se smířila s tím, že má borreliózu, a začala na sebe být hodnější.
Aneta se po nemoci vrací do normálního života. Neřeší už věci, které nejsou až tak důležité, a snaží se radovat ze všeho, co jí přibývající zdraví umožňuje.
