Pro Katku jsou zdravotní omezení spojená s onemocněním psychicky náročná.
P: Já jsem často… Tam bylo, že jsem měla třeba různá volna v práci nebo tak, ale většinou to volno vypadalo tak, že já jsem ležela doma, úplně hotová a nebyla jsem schopná ničeho. Ale jako teď teda momentálně, hlavně psychicky, mě to úplně šíleně rozkládá, když vidím všechny v tom okolí, ty mladé lidi, že si užívají, že prostě chodí na nějaké ty akce nebo tak, a já sedím doma a piju bylinkový čaj nebo rvu do sebe ty léky. Já třeba nemůžu na nějakou, já nevím, diskotéku nebo takhle. Že bych se napila nějakého alkoholu, tak to vůbec. To potom ráno, to je něco šíleného, to prostě pro mě neexistuje.
T: V čem ještě dalším je ten váš běžný život takhle omezený? Alkohol teda nepijete vůbec?
P: Já třeba mám strašně ráda víno. My jsme vinařská rodina, takže mám hrozně ráda víno. Ale dám si skleničku a tím končím. Protože jakmile bych se napila víc, tak ráno bych musela jet asi na pohotovost s tím močákem. Zároveň hlava, břicho, cítím se prostě špatně. Tvrdý alkohol, to vůbec, to je úplně vyloučené. Ale tak jako ten alkohol nestavím na nějakou prioritu, to vůbec ne. Ale když vidím ty mladé lidi, že si neváží toho… Fakt si toho neváží, ničeho. Nějaké ponocování třeba, že bychom spali pod širákem, to neexistuje, pro mě tohle prostě.
Aneta se snaží poslouchat své tělo. Vyloučila alkohol, po kterém jí nebylo dobře, a dává si to, na co má chuť – věří, že jí to prospěje.
Tomáš M. toho změnil hodně: jí zdravěji a pravidelně, přestal kouřit, alkohol pije zcela výjimečně. Spát potřebuje alespoň 10 hodin denně a odpočívat po práci i během ní.