Petr D.

Petr D.

Věk v době rozhovoru: 47 let
Věk v době diagnostikování: 31 let
Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, alternatovní, doplňková

Zobrazit celý profil

Petr D. se pravděpodobně nakazil od klíštěte. Z doby před onemocněním si vybavuje hned dvě, která měl přisátá delší dobu. Nemoc u něho propukla v době, kdy se přestěhoval do ciziny za prací. Únava, bolesti svalů, uzlin, zánět očí a teploty ho v zahraničním působišti dovedly k lékaři. Podstoupil standardní antibiotickou léčbu, po které se příznaky nemoci zmírnily. Některé úplně zmizely, ale časem se objevily další, včetně potíží se zažíváním, které ale souvisely spíš s antibiotickou léčbou. Protože stále nebyl zdráv, podstoupil Petr další antibiotické kúry, které mu už předepisovala jeho praktická lékařka v ČR. Užíval také dva roky speciální kombinovanou léčbu, kterou si sám vyhledal a částečně hradil. Vyzkoušel i různé alternativní přístupy. V současnosti se mu daří lépe, cítí, že mu imunita zase funguje. Testy si nechává dělat, aby mohl dlouhodobě sledovat vývoj protilátek, ne proto, že by měl akutní potíže. Petr se velmi angažuje v komunitě lidí s tímto onemocněním. Je místopředsedou spolku Borelióza CZ, v rámci kterého se snaží bojovat za práva pacientů a šířit osvětu.

Příběh Petra D.

Petr D. je inženýr a vědec s vlastní zkušeností s borreliózou, po které se začal tomuto tématu intenzivně věnovat. Je místopředsedou spolku Borelióza CZ a boj za práva pacientů s touto nemocí se mu stal životním posláním.

V dětství míval Petr spoustu klíšťat, ale nikdy žádný problém nezaznamenal. V dospělosti si pak po odstranění jednoho déle přisátého klíštěte začal všímat, že mu ubývají síly. Objevil se mu také ekzém na bradě. Bylo to v době, kdy prožíval stres související se změnou zaměstnání a odchodem za prací do Francie. Po víkendovém lyžování se u něj rozvinul velmi nepříjemný stav podobný chřipce, provázený závratí a bolestí uzlin. Připisoval to vyčerpání z poslední doby, nezvyklé fyzické zátěži nebo běžné viróze. Protože však potíže neustávaly a přidávaly se další – únava, závratě, teploty, zanícené oči a snížený pracovní výkon –, šel v zahraničním působišti k lékaři. Ten mu diagnostikoval angínu a předepsal antibiotika a kortikoidy. Kombinace těchto léků Petra dovedla ke kolapsovému stavu. Po vysazení kortikoidů a absolvování antibiotické léčby se mu ulevilo, ale symptomy nezmizely a objevily se velké potíže se spánkem. Běžné krevní testy nic zásadního neukázaly.

Petr se rozhodl jít na měsíc na neplacenou dovolenou a odjel domů do ČR. Zde mu praktická lékařka opakovaně předepsala další antibiotika, po kterých začala většina potíží ustupovat, objevily se však problémy se zažíváním.

Po návratu do Česka si začal Petr vyhledávat informace o borrelióze a podrobně studovat celou problematiku této nemoci. Mnoho informací získával z internetu. Stále se necítil dobře, tak hledal další léčebné možnosti. Zaujaly ho tzv. léčebné protokoly (programy dlouhodobého užívání kombinací léků) zahraničních odborníků, především jeden, který dodržoval dva roky. Výsledky této léčby, kterou podstupoval za podpory a kontroly své praktické lékařky, hodnotí Petr subjektivně velmi pozitivně. Tuto léčbu se snažil podpořit i užíváním řady doplňků stravy a přírodních léčiv a zkoušením různých alternativních léčebných přístupů.

Nyní Petr cítí, že se mu imunita zlepšila. Celkově je mu dobře. Už nebývá tak často nachlazený a z velké části se mu vrátila i jeho původní výkonnost. Aby svůj zdravotní stav podpořil (a částečně i ze zájmu), zkouší občas různé léčebné metody a přístupy, které slibují podporu imunity. Aby měl dlouhodobý přehled o svém zdravotním stavu, nechává si občas dělat krevní testy včetně těch, které zachycují přítomnost protilátek proti borrelióze.

Borrelióza Petra ve výsledku v životě významně neomezila, snad jen v tom, že založení rodiny posunul až na dobu, kdy se cítil dobře. O trochu méně sil prý má i při sportu. Na druhou stranu získal víc empatie pro nemocného člověka. Začal se i zdravěji stravovat a důkladněji kontrolovat po návratu z lesa, kam stále rád chodí.

Podporu mu poskytli v době akutního onemocnění hlavně rodiče, byl tenkrát ještě svobodný a bezdětný. Oporu, porozumění a přátele našel i v pacientské komunitě, kterou postupně pomáhal budovat.

Zdravotníkům by vzkázal, aby věnovali pacientovi více času, poskytli mu dostatek informací o možnostech léčby a přistupovali k němu komplexně. Ocenil by založení centra celostní interdisciplinární péče pro chronicky nemocné pacienty, kde by spolu lékaři komunikovali a nad případy jednotlivých pacientů pořádali konzilia.

Ostatním lidem s borreliózou by Petr vzkázal, aby nepanikařili, aby se zklidnili a snažili se léčit systematicky, a hlavně aby léčbě věřili. Těm, kteří to potřebují, by přál, aby se nebáli jít k psychologovi a o nemoci s ním hovořili. Za důležité považuje také najít si nějaký pevný bod – třeba i víru v Boha.