Anna je vdova v důchodu, pracuje jako kuchařka. Myslí si, že se borreliózou nakazila od létajícího hmyzu, klíště (pokud ví) nikdy neměla. Objevila si však na noze zvláštní skvrnu, se kterou navštívila svou praktickou lékařku. Ta zprvu odmítala, že by skvrna a další Anniny zdravotní potíže mohly souviset s boreliózou. První antibiotika tak byla Anně nasazena až zhruba tři měsíce po nakažení. Poté co antibiotická léčba na všechny problémy zcela nezabrala a objevily se další, navštívila Anna na popud své dcery soukromého lékaře. U něho absolvuje dlouhodobou antibiotickou léčbu, kterou se snaží podpořit užíváním doplňků stravy a dietním režimem. Doposud si celou léčbu Anna platila sama, což je pro ni velmi finančně zatěžující. Dnes prý Anna lituje, že si o borrelióze nezjistila víc informací a nepřiměla praktickou lékařku k včasnější diagnostice a léčbě.
Když Anna objevila na noze od středu blednoucí skvrnu velikosti padesátikoruny, ptala se své obvodní lékařky, jestli se nemůže jednat o borreliózu. Ta ji ubezpečila, že to je jen obyčejné štípnutí. Anna doktorce věřila, přestože ji dcera před borreliózou stále varovala. Následující měsíc však Annu denně trápily migrény. Poslechla dceru a přesvědčila doktorku, aby jí udělala testy na borreliózu. Výsledky byly pozitivní, lékařka si je však chtěla ověřit dalším testem, takže Anna dostala první antibiotika až tři měsíce od nakažení.
V následujícím období začaly Annu bolet nohy tak moc, že téměř nemohla chodit, a po těle se jí udělaly svědivé červené fleky. Navštívila opět svou praktickou doktorku, která řekla, že antibiotika borreliózu přeléčila, a předepsala léky na alergii a proti bolesti. Na doporučení dcery se Anna rozhodla vyhledat soukromého lékaře, který jí sdělil, že je u ní borrelióza stále silná. V podrobných krevních testech vyšla navíc ještě koinfekce způsobená bartonellou. Soukromý lékař, u kterého se Anna v době rozhovoru léčila, neměl smlouvu s její původní zdravotní pojišťovnou, proto kvůli nemalým nákladům na léčbu Anna přestoupila k jiné pojišťovně.
V době rozhovoru Anna užívala druhým měsícem kombinaci dvou antibiotik a čekala na kontrolní testy, které měly určit další podobu léčby. Prognózu s ní lékař zatím neprobíral. Anna se stále cítila vyčerpaná, v noci se hodně budila, těžkly jí nohy a někdy bolela i chodidla. Objevily se u ní také obtížně popsatelné problémy s očima – prý jako by je měla neustále unavené. Před započetím léčby její zdravotní stav komplikovala i nepříjemná alergie, projevující se vyrážkou, svěděním a občasnými obtížemi s dechem, na což zabírala antihistaminika. Od započetí léčby se prý tyto alergické obtíže postupně vytratily, stejně jako (dříve úporné) bolesti hlavy.
Lékař Anně doporučil vysadit cukr, lepek a kávu. Kvůli nízkému tlaku se Anna kávy nevzdala úplně, ale snížila její množství. Antibiotika doplňovala probiotiky, vitamíny a přírodními léčivy. Dcera Anně udělala rozpis, kdy co brát, který Anna zejména zpočátku pečlivě dodržovala. Myslí si, že díky doplňkům stravy se nepotýká s žádnými výraznými vedlejšími účinky antibiotik.
Anna je od smrti manžela ráda mezi lidmi, doma na ni „všechno padá“. Proto po celou dobu, kdy se s borreliózou potýkala, chodila na plný úvazek do práce. Kolegyně o jejích zdravotních problémech věděly a Annin zdravotní stav je zajímal, přestože borreliózu dříve neznaly. Nejvíc však Annu podporuje její dcera. Hodně si s ní o onemocnění povídá a vyhledává informace o léčbě. Bez dcery by si Anna připadala bezradná.
O borrelióze, kterou vnímá jako zákeřnou nemoc, si čte Anna především v časopisech pro ženy a v časopisech zaměřených na zdraví. Zprvu se vyhýbala vysoké trávě a lesu, ale ráda sbírá houby, tak strach časem překonala. Před návštěvou lesa však důsledně používá repelent.
Lékařům Anna vzkazuje, aby borreliózu nepodceňovali a pacienty raději hned posílali na vyšetření krve. Dalším lidem, kteří mají podezření, že by toto onemocnění mohli mít, aby se doktory nenechali odbýt tak, jako se nejdřív nechala ona.