Matyáše sestra někdy rozčilovala, raději by měl samostatný pokoj.
T: Jak vycházíš se sestrou?
P: Ona pořád skaká.
T: To znělo skoro naštvaně. Jakože furt skáče?
P: Jo.
T: Jo?
P: Nebo já ti to předvedu.
T: Jdeš to předvést, jo?
P: Ona jde ven, ona jde z východu a skočí ze dva schodů. Skočí.
T: Takže máš sestru skokanku?
P: A rozbije si nos.
M: A nerozbije si nos, je taková živější, no.
P: Když tady je konec, tak….
T: Já přemisťuju ten diktafon, jak ty se pořád pohybuješ.
M: Jak vycházíš s tou sestřičkou, řekni.
P: Že, jdeme tak, když jdeme tam, tak musíme jak? Tam.
M: Ne, já se tě ptám: máš sestřičku a jak spolu vycházíte? Jestli ji míváš rád nebo jestli tě zlobí?
P: Zlobí mě.
T: Tím skákáním
P: Jo.
T: Nebo čím ještě tě zlobí?
M: Ne, vším možným, že?
P: Zlobí mě.
M: Pořád spolu soupeříte, kdo bude první.
T: Jo? Soupeříte?
M: Kdo první zmáčkne tlačítko na tramvajce, že?
P: Jo.
M: Kdo většinou vyhraje, ty nebo (sestra)?
P: Když je úterý, tak vyhraju já zmáčknutí.
M: A kdo je většinou převlečený rychleji nebo najezený rychleji?
P: Já. Jsem rychlejší než (sestra).
M: No a (sestra) potom řve, že? Brečí, že je pomalejší a žes ji zase předběhnul, že?
T: Vy máte spolu pokoj?
P: Jo.
M: No. Máme dva plus jedničku, takže to jinak nejde.
T: A jaký to je, mít se ségrou pokoj?
P: My ho máme tak jako obdélník ho máme.
T: A jaký to je? Jaký to je? Když tam jsi s ní?
M: Chtěl bys mít pokoj sám pro sebe nebo chtěl bys mít pokoj se sestřičkou?
P: Chtěl bysem mít pokoj pro sebe jenom.
M: No, tak to si musíš chviličku počkat, až budeme mít nějaký větší byt, kamaráde. Ono to nejde rozdělit na dva pokoje, protože tam je jenom jedno okno. Nějak to zvládneme, že?