Vít a Míša
Manželé Vít a Míša mají dvě děti, které spolu vychovávají (oba pracují z domova). Jeden ze synů má diagnostikované ADHD od tří let, druhý syn je autista. Oba manželé velice souzní při popisech synovi hyperaktivity a nepozornosti již od jeho raných let. Vypráví, jak syn dlouho nevydrží u jedné hračky a jak mu musí vše neustále opakovat. Také zmiňují jeho zbrklosti a časté záchvaty vzteku. Popisují, že jim syn skáče do řeči, nedopřeje jim soukromí a rozčiluje se, pokud mu rodiče z jakéhokoliv důvodu nemohou věnovat bezprostřední pozornost. Také vypráví o svých zkušenostech s negativními reakcemi okolí, které jejich syna často vnímá jako nevychovaného.
Více o životě:
Syn je v době vedení rozhovoru stále ještě v předškolním věku, rodiče s ním navštěvují pedagogicko-psychologickou poradnu a chodí na logopedii. Svého syna vnímají jako učenlivého a problémy pozorují spíše u jemných motorických aktivit, jako je kreslení. Přesto se obávají doby, kdy syn půjde do školy. Mimo jeho nepozornost, která by mu mohla zvládání školy ovlivňovat, se obávají, že se v budoucnu chytne „špatné party“.
Oba rodiče jsou přesvědčeni, že jim výchova ADHD syna přijde o to náročnější, že se rozhodli mít děti až v pozdějším věku. Nemohou se spolehnout na pomoct prarodičů a často si na všechno připadají sami. Chybí jim klid, odpočinek a čas, který by mohli trávit sami spolu bez dětí nebo u koníčků, které před dětmi pěstovali. Přiznávají, že jim náročná výchova obou synů, nabourává manželský vztah. Byli by vděční za existenci lokačně dostupné organizace zaměřené na občasnou péči o ADHD děti, aby získali více času na načerpání sil do výchovy a života.
Míša nese, dle svých slov i potvrzení manžela, výchovu ADHD dítěte o něco hůř. Přiznává, že ne vždy má na syna trpělivost. Situace na Míšu dolehla natolik, že se sama rozhodla vyhledat odbornou pomoc a momentálně užívá předepsaná antidepresiva. Podporu a tipy k výchově syna se snaží hledat na Facebooku mezi rodiči, které mají též ADHD děti, avšak nemá pocit, že by některé z technik zabíraly. Míša připouští, že kdyby věděla, jak náročná výchova dětí bude, umělé oplodnění by nepodstoupila. Jako pozitivum diagnózy by Míša po zamyšlení označila synovu vytrvalost.
Vít situaci s výchovou ADHD dítěte popisuje tak, že se stále ještě drží. Avšak připouští, že tu a tam vybouchne, když už je toho na něj příliš. Podotýká, že se obával mít v pozdějším věku děti, kvůli zdravotním rizikům, nakonec se však nechal manželkou přemluvit. Dnes situaci vnímá tak, že měl ve svém stanovisku pravdu.
Audio a video
