Textová verze

---

T: Jak vycházíš se sestrou? 

P: Ona pořád skaká. 

T: To znělo skoro naštvaně. Jakože furt skáče?

P: Jo. 

T: Jo?

P: Nebo já ti to předvedu.

T: Jdeš to předvést, jo?

P: Ona jde ven, ona jde z východu a skočí ze dva schodů. Skočí. 

T: Takže máš sestru skokanku?

P: A rozbije si nos.

M: A nerozbije si nos, je taková živější, no. 

P: Když tady je konec, tak….

T: Já přemisťuju ten diktafon, jak ty se pořád pohybuješ.

M: Jak vycházíš s tou sestřičkou, řekni. 

P: Že, jdeme tak, když jdeme tam, tak musíme jak? Tam.

M: Ne, já se tě ptám: máš sestřičku a jak spolu vycházíte? Jestli ji míváš rád nebo jestli tě zlobí?

P: Zlobí mě.

T: Tím skákáním

P: Jo. 

T: Nebo čím ještě tě zlobí? 

M: Ne, vším možným, že?

P: Zlobí mě. 

M: Pořád spolu soupeříte, kdo bude první. 

T: Jo? Soupeříte?

M: Kdo první zmáčkne tlačítko na tramvajce, že?

P: Jo.

M: Kdo většinou vyhraje, ty nebo (sestra)? 

P: Když je úterý, tak vyhraju já zmáčknutí.

M: A kdo je většinou převlečený rychleji nebo najezený rychleji?

P: Já. Jsem rychlejší než (sestra). 

M: No a (sestra) potom řve, že? Brečí, že je pomalejší a žes ji zase předběhnul, že?

T: Vy máte spolu pokoj?

P: Jo.

M: No. Máme dva plus jedničku, takže to jinak nejde. 

T: A jaký to je, mít se ségrou pokoj?

P: My ho máme tak jako obdélník ho máme.

T: A jaký to je? Jaký to je? Když tam jsi s ní?

M: Chtěl bys mít pokoj sám pro sebe nebo chtěl bys mít pokoj se sestřičkou?

P: Chtěl bysem mít pokoj pro sebe jenom. 

M: No, tak to si musíš chviličku počkat, až budeme mít nějaký větší byt, kamaráde. Ono to nejde rozdělit na dva pokoje, protože tam je jenom jedno okno. Nějak to zvládneme, že?