Honza vnímal, že při sportu šlo ADHD stranou.

---

Honza

• Věk v době rozhovoru:  15 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

T: Máš pocit, že to ADHD má vliv na to, jak vedeš ty děti nebo při tom tvým sportu? 

P: To ne. To mi teda nepřijde. ADHD na sport vůbec nemá vliv. Vůbec.

T: Si říkám, že vlastně jsi mluvil o tý škole o tý nepozornosti, tak tady se to neděje?

P: Tady se to právě neděje.

T: Čím to?

P: Jak to mám říct?

T: Jak tě to napadne. Já se kdyžtak doptám. Nebo čím si myslíš, že to je? 

P: Mě ten sport baví. Tak já se prostě umím soustředit tolik, že to ADHD jde stranou. Ten mozek si prostě teďka řekne ne, teď ADHD dělat bordel nebude. Teď se budu soustředit.

T: Zdá se, že když je tam ta motivace.

P: Když je tam ta motivace, tak to jde.

T: Tak najednou to funguje. Vy to třeba teda hrajete i nějaký zápasy a tak? 

P: Jo.

T: A jak jde spolupráce s tím týmem?

P: Dobře. Problém, že pokaždý, když jdu třeba na nerf nebo na airsoft nebo na florbal. Hlavně na tom florbale já tam z 90% děcka na florbal znám. Tak se prostě dokážeme domluvit. Je to většinou 3 na 3, 4 na 4. A většinou vždycky hraju s těma, který já znám nejlíp. I třeba ví, jak já hraju ten florbal.

T: No ale jakou máš pozici, tys nějak trochu popisoval pozici ve třídě, tak ty kamarády máš mimo jenom. Potom jakou pozici máš v tom kolektivu při těch sportech? Jak tě berou a jak to jde tam? 

P: Jako takovýho akčního člověka. Oni mě berou jako kdyby člověka, kterej jde prostě do všeho, že prostě to nějakým způsobem vyhrajem. Já prostě všechno beru pozitivně.