Jakub by ocenil, kdyby učitelé vnímali žáky individuálně a pracovali i s třídním kolektivem.
Textová verze
T: Co by třeba potřebovali učitelé, aby to pochopili?
P: Co by potřebovali učitelé, aby tohle to pochopili? Myslím, že by potřebovali takovýhle dítě. Nebo minimálně už-už mít nějakou zkušenost s někým takovým, no, aby to dokázali pochopit.
T: A jak by potom třeba s tím dítětem měli zacházet, kdyby už tohle věděli, co by třeba pomohlo?
P: Co by třeba pomohlo?
T: Když ho mají v tý třídě teda.
P: No tak, ta individualita. Ta- tak- Jako ten způsob nějakej a nějaký- jako se pokusit přiblížit tomu dítěti, aby-aby si nepřipadalo cize. Aby si připadalo, že prostě, že je to taky někdo- nějakej člověk, kterej není-není jenom tak jako bílá postava a která-která káže z nějaké prostě z odněkud zepředu a-a-a teď jako člověk jenom vlastně jenom-jenom dostává ty informace, ale a to je tak všechno, co z toho člověka dostane. Takže-takže by bylo asi lepší, kdyby-kdyby prostě to bylo- prostě takovou, kdyby ten-ten vztah mezi tím učitelem a žákem takovýmhle byl takovej trošku osobnější. Ne úplně jako osobní, ale-ale aby-aby ti žáci o tom-o tom takovýhle o tom učiteli něco věděli a tím pádem by si mohli třeba vzpomenout: „Jo, tohohle jsem měl na tohle, teď jsme-teď jsme dělali v téhle hodině tohle-tohle, jo. Ten mi říkal ještě k tomu tohle.“ Takový-takový jako, takový bližší nějaký vztah, než jenom-než jenom lití informací do hlavy.
T: Co by třeba při výuce mohli používat- i pomůcky, aby pomohli tady tomu?
P: No právě-právě to porušování tady těhletěch-tady těhletěch rutin. To znamená jako vymýšlet nový-nový nějaký jako způsoby, jak-jak něco třeba procvičovat nebo tak. To znamená, já nevím, nedělat pořád jenom-jenom-jenom cvičení a teď pořád opakovat to v podstatě to samý dokola-dokola. V jiných třeba v jiným-v jiným seřazení ale úplně ty samý jako aktivity. Takže si myslím, že to je velmi v tom jako, jak je to uč-učivo podáno barvitě- jak barvitě podáno. To si myslím, že jako je cesta k tomu, aby to ti žáci pochopili.
T: No, a jak byste třeba, co byste udělal, aby to pochopili ty kamarádi?
P: Aby to pochopili ti kamarádi?
T: Třídní kolektiv třeba.
P: To je-to je-to je takový-to je takový jako blbý, protože to nejde úplně specifikovat, protože každej kolektiv je trochu jinej. Takže to nemůžu říct jako jak. To není žádnej univerzální způsob, jak k tomuhle najít cestu. To je prostě tak, že si to člově- že to člověk buď nějak jako najde si sám nějakým způsobem, ať už jakýmkoliv- prostě najde si cestu, aby ho ti ostatní respektovali, anebo ne, protože ho prostě nechtějí respektovat ani za nic.
T: Mohla by tomu nějak pomoct škola?
P: Škola by to mohla-mohla třeba- mohla by to třeba oznámit těm jako spolužákům, aby o tom třeba věděli a tím pádem mohli nějak-nějak už se k tomu postavit, ať už-ať už teda negativně nebo pozitivně, ale aby se k tomu nějak mohli postavit a pochopit to.
T: A to jste třeba nezažil, že by komunikovali učitelé s žákama, že máme tady jednoho studenta, kterej- prostě pro něj je to takle typický?
P: Vůbec-vůbec.
T: A má to tak nastavený?
P: Vůbec. To nikdy se mi to nestalo. Jako nikdy u mě na to nebyl brán žádnej ohled.
Další zkušenosti:
Honza vysvětloval, že existují větší problémy, než ADHD.
David S. doporučoval vyhýbat se doma i ve škole průšvihům.
Okolí by podle Oliho mělo dětem s ADHD pomáhat a chovat se k nim stejně jako k ostatním dětem.
Mekáč byl rád, že odborníci pomáhají.
Jakub by ocenil, kdyby učitelé vnímali žáky individuálně a pracovali i s třídním kolektivem.
Fanda vzkázal učitelům, aby mu dávali lepší známky.
