Alžbětě připadalo, že ji lékaři vnímají spíše jako stroj k opravě než jako lidskou bytost.

---

Alžběta

• Věk v době rozhovoru:  38 let
• Věk v době diagnostikování: 28 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Já myslím, že by bylo úplně ideální, kdyby jako ten člověk tu nemoc měl taky. Já vím, že je to blbý a hloupý, ale já mám pocit, že mě všichni berou, jakože tam přijde 9:30 jeden stroj, 10:30 přijde druhý stroj a v 11:00 přijde třetí a pak máme pauzu a pak přijde zase ke čtvrtýmu stroji. Že by měli brát pacienty opravdu jako lidi, kteří mají spoustu dalších problémů, a ne prostě jako to brát jako mašinu z výrobního pásu. A přece, i když ten člověk může být sebelepší odborník, tak by se měl nějakým způsobem k těm lidem líp chovat. Ale to bych řekla, že celkově je problém českýho zdravotnictví a toho, jakým způsobem se tady lékaři vzdělávali a jak byli naučeni se k pacientům dřív chovat. To vidím i na mojí babičce a pomalu i tátovi, kteří v podstatě jsou schopný doktorovi za to, že mu vytrhne zub, zanést bonboniéru a kafe. Říkám: „Proč?“ Říkám: „Jako udělal něco navíc, než měl? Jako zavezl tě taxíkem domů, protože tě bolely ty zuby nebo co jako?“ A celkově to nastavení bylo vždycky, že pan doktor je já nevím kdo a všichni ostatní si z toho máte sednout na zadek. Tak asi prostě jakoby víc ti lidi přemýšlejí nad tím, že prostě jako hold se v té situaci můžou octnout i oni. A asi by nechtěli, aby se takhle někdo choval k nim. A netýká se to asi jenom doktorů jako v téhle specializaci, ale kohokoliv. Mám pocit, že jediní možná, kteří se dokáží jako k někomu chovat normálně, jsou možná zubaři, protože toho navštěvují asi všichni a někteří u toho dokáží přemýšlet a jakože tohle by se mi asi taky nelíbilo. Ale jinak mám pocit, že všichni ostatní berou pacienta jako něco, z čeho se akorát sypou prachy a někdo sedí v ordinaci moc dlouho a chce moc věcí, tak už to otravuje.