Karla zdůrazňovala potřebu dostatku času na pacienta a ocenila by propojení zdravotnických systémů
No, hlavně aby měl na mě čas. A já teda mám takové štěstí, že fakt mam pana doktora, který se nám věnuje, ale nestíhá tím pádem. A ta druhá strana je taková, že prostě jsou pacienti: „Já už sem tady, sedět nebudu, protože čekám hodinu a půl.“ Což je ta druhá strana, ale potřebuju vědět, že neobtěžuju. Já jsem u jedné pojišťovny. A mám kartu života a velice těžce nesu, když mi sestřička řekne: No, paní, vy jste sem obvodní, obvodní.“ Když mi řekne: No, vy už jste nám sem tak dlouho nedala papíry.“ Když to může najít na internetu, může si moji kartu života, může se podívat, jedinkrát se mi to stalo, když jsem měla tu ploténku vyhřezlou, že sem byla na rehabilitaci. A pan doktor si mě našel a řiká: Aha, jo, jo, jo.“
P: Věděl vode mě, že mám Crohna a řikal: Jo, vy jste tady měla todle to takovýhle tablety berete.“ To byl jedinej případ. Jinak já obvodní lékařku mám slušnou paní doktorku, ale chodím tam jenom jednou za dva roky na preventivní prohlídku a nechali jsme se očkovat proti klíšťové encefalitidě. Takže to je jediný můj kontakt s mojí obvodní lékařkou a nestěžuju si. Mám fakt štěstí, ale vím, že mám i štěstí na toho mého gastroenterologa, protože ne všichni takový zkušenosti mají a dost si teda stěžují, že doktor nemá čas, neposkytne informace. Vím, že toho mají hodně, že to není tak jednoduché, ale měli bychom si vyjít vstříc.