Anežka se s borreliózou setkala několikrát. V minulosti krevní test během preventivní prohlídky odhalil prodělané onemocnění. Vážněji se však borrelióza začala projevovat až v jejích 37 letech, v době, kdy byla Anežka těhotná a prožívala psychicky náročné životní období. Už během těhotenství se objevovaly zdravotní obtíže, které naplno propukly zhruba dva měsíce po porodu. Anežka byla unavená, zažívala kolapsové stavy, nespavost, bušení srdce. Trápily ji i neurologické a psychické problémy. Psychiatr jí předepsal antidepresiva. Brzy nato na stehně objevila velký flek, který kožní lékařka vyhodnotila jako borreliózu. Následovalo předepsání antibiotik, která lze užívat při kojení. Praktické lékařce se však zdála léčba zvolená kožařkou málo razantní, tak nasadila Anežce ještě jiný, silnější preparát. Antibiotická léčba zabrala, naprostá většina příznaků odezněla a Anežka se postupně vrátila k životu, jaký vedla před onemocněním. Považovala se za vyléčenou, přestože projevila obavu, že borrelie může v těle stále mít.
Poprvé se s lymeskou borreliózou setkala zhruba před devíti lety, kdy krevní testy v rámci preventivní prohlídky odhalily, že onemocnění prodělala. Dostala pro jistotu antibiotika, po jejichž dobrání už borrelióze nevěnovala pozornost. Díky aktivnímu životnímu stylu a častým pobytům v přírodě nacházela Anežka na sobě často klíšťata. Že se s jejím tělem něco děje, začala pozorovat během těhotenství zhruba dva roky před rozhovorem. Prožívala tehdy náročné období – řešila dědictví po zesnulém manželovi, starosti v práci a ve vztahu. Navíc v té době vychovávala další děti. Na začátku těhotenství doktoři zjistili zvýšenou funkci štítné žlázy. Mívala i záchvaty kašle, sama ale zpětně nevěděla, zda mohly souviset s borreliózou, nebo spíš s astmatem. Už během těhotenství mívala také kolapsové stavy spojené s bušením srdce, pocity na omdlení, únavou. Prošla několika vyšetřeními, ale kromě předpisů na uklidňující léky se nedočkala žádného uspokojivého vysvětlení ani diagnózy.
Naplno se problémy rozvinuly dva měsíce po narození dítěte. Přidalo se mravenčení nohou, pocity zimy a pálení kůže na končetinách, tuhnutí šíje, bolesti kolen, pískání v uších a citlivost na vysoké tóny. To vše provázely pocity stresu, stavy úzkosti, deprese a nespavosti. Příznaky Anežku velmi omezovaly v běžném životě. Nemohla se věnovat aktivitám, na které byla zvyklá. Zatěžovala ji nesnesitelná únava, kvůli které sotva zvládala domácnost a děti. Mívala strach, že omdlí, prožívala bezmoc, že nad svými stavy nemá žádnou kontrolu. Se svými problémy se svěřila kamarádovi psychologovi, který jí doporučil návštěvu psychiatra. Anežka poslechla a odborníka navštívila. Odcházela od něj s receptem na antidepresiva, a i když s jejich užíváním vnitřně nesouhlasila, několik dní tablety brala.
V té době objevila Anežka jednoho rána na stehně velký flek. Vyděsila se a začal pátrat na internetu po možné příčině. Navštívila svou kožní doktorku, která okamžitě diagnostikovala borreliózu a předepsala antibiotika. Protože Anežka v té době kojila, nešlo o antibiotika, která se nejčastěji předepisují na léčbu borreliózy, ale o přípravek na bázi penicilinu. Anežka hledala další informace na internetu, připojila se ke skupině na sociální síti, kde si lidé s borreliózou předávají zkušenosti. Byla přesvědčená, že zdravotní problémy, které má, způsobuje právě tato nemoc.
Praktická doktorka, ke které Anežka zamířila, provedla krevní testy, které borreliózu potvrdily, a předepsala silnější antibiotika. Následné neurologické vyšetření vyloučilo neuroborreliózu. Své zkušenosti Anežka sdílela ve skupině na sociální síti, kde zjišťovala další informace k dávkování léků, doplňkům či probiotikům. Aby léčbu podpořila, užívala některé doplňky stravy, např. vitamíny C a B, hořčík nebo lutein. Vyzkoušela také bylinnou terapii štětkou soukenickou. Zařadila do jídelníčku některé potraviny označované jako přírodní antibiotika. Po antibiotické léčbě většina příznaků zmizela a Anežka se postupně vracela ke dřívějším aktivitám.
V době rozhovoru věřila, že je uzdravená, i když občas pociťovala podobné stavy únavy jako během onemocnění. Na základě zkušeností, o kterých četla na internetu, byla ráda, že u ní nemoc nepřešla do dalších, vážnějších stadií. V případě návratu příznaků nebo zhoršení zdravotního stavu byla ochotná na vlastní náklady podstoupit soukromou léčbu, o které se dozvěděla prostřednictvím pacientské skupiny.
Během nemoci byli Anežce oporou někteří členové rodiny a nejbližší kamarádky. Nejvíc jí pomohly její starší děti, které převzaly velký díl péče o nejmladšího sourozence a pomáhaly s řadou věcí kolem provozu domácnosti. Ve chvílích největšího utrpení ji držela víra a modlitba. Byla na rodičovské dovolené, takže nemusela řešit neschopenku.
S přístupem lékařů i jejich profesionalitou byla Anežka celkově spokojená. Zvláště během sdělování diagnózy by ale ocenila více prostoru pro lidský přístup. Jako rizikovou vnímala situaci, kdy si pacient sám zjišťuje informace, které pak chce s doktorem konzultovat. Lékař to totiž může vnímat negativně.
Prodělání borreliózy u Anežky vedlo k přehodnocení některých hodnot. Díky nemoci se naučila delegovat práci a říkat si o pomoc. Procházek do přírody se nevzdala, ale začala být pečlivější v užívání repelentů a kontrolách po návratu – zvláště u dětí.