Michal se potýkal s ostrou bolestí zad vystřelující do končetin.
P: Plánoval jsem si cestu do zahraniční, byla čistě turistická, a vlastně problémy přišly až v den, kdy jsem odjížděl. Kdy mě chytla záda, ta bolest zad – záda mě občas bolí, ze sezení a sedavé práce –, a tohle byla bolest úplně jiná, to jsem nikdy předtím nezažil. Nepomáhalo naprosto nic, já jsem nemohl stát, nemohl jsem ležet, nemohl jsem sedět. Většinou tyhlety tradiční bolesti zad, které jsem míval z přetěžení určité části, tak většinou člověk našel pozici, kde to nebolelo tolik, nebo nějakými cviky, za pár dní to rozcvičil, a tady nic nepomáhalo. A to byla ukrutná bolest, nemohl jsem spát ani. Chytlo mě to v Dánsku, kde jsme byli na letišti. Já jsem pak teda tu výpravu týdenní přežil, vlastně pod brufenem a podobnými léky proti bolesti. Většinou jsem si bral přesně tři denně, aby to pokrylo ten osmihodinový cyklus.
Ono mně to jakoby vycházelo někde asi z bederní páteře – ostrá bolest, která mně nepřestává… Vůbec jako, ani při změně polohy, stání, sezení, ležení, vůbec. Pořád stejná, bolí neustále stejně. A vystřelovala mi do obou nohou, respektive takhle přes zadní část stehen až do lýtek. Takže jsem vlastně ani nemohl pořádně chodit, nikdy jsem to předtím nezažil.
Vlada zhruba rok po nakažení zažívala celou řadu neurologických obtíží – od brnění končetin a ztuhlosti zad přes závratě až po bolesti hlavy.
Katku vedle „zmatku v hlavě“ trápilo motání hlavy a pískání v uších. Své stavy přirovnávala ke drogovému zážitku.
Mirka vedle dalších neurologických obtíží zažívala i pálení kůže, kvůli kterému někdy nevěděla, co si obléknout, aby to na těle snesla.
Anička měla zkušenost s obtížemi, u kterých se nejprve uvažovalo o roztroušené skleróze. Po vyloučení této diagnózy přisuzovala příznaky právě lymeské borrelióze.
Vlada kvůli svým neurologickým potížím několikrát absolvovala lumbální punkci, zmínila i nepříjemný zážitek s lékařem.