Tiep měl borreliózu dvakrát a v obou případech mu byla potvrzena na základě lumbální punkce. 

---

Tiep

• Věk v době rozhovoru: 23 let
• Věk v době diagnostikování: 16 a 22 (onemocněl opakovaně)
• Absolvovaná léčba: standardní antibiotická

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: Tak poprvé? Kdy se mi to stalo? Vlastně stalo se mi to dvakrát celkově. To bylo na střední škole, to už jsem byl ve druháku a byly prázdniny letní, tak jsem letěl do rodné země. Vracel jsem se, začalo to tak, že jsem začal mít takové příznaky s problémy se světlem, se sluncem. Prostě se nedalo jakoby dívat do toho slunce, bylo mi z toho špatně, hrozně se mi motala hlava, bylo mi na zvracení, nedokázal jsem normálně vstát, hrozně unaven… Nakonec jsem tak zvládl ještě tři dny, že jsem doufal sem, že to bude dobré, že mi nic není. Potom co jsem přiletěl zpátky a bylo to horší a horší, tak mě rodiče dokopali k tomu, abych šel na urgent. Tam mě zkontrolovali, tam mi udělali lumbálku, šel jsem teda ležet na dětskou, do dětské nemocnice, na fakultní nemocnici. Tam jsem poležel dva a půl týdne se třemi děckami, nebo 2 děckama, jeden byl takový fajnový… Jinak celkově jsem měl furt kapačku, pak mi ještě dávali ten mozkomíšní mok. A pak po dva a půl týdnech mi už bylo konečně líp, kdy mi v podstatě jakoby ty kapačky… A přístup doktorů a sestřiček byl skvělý. Byla tam jedna doktorka, která byla skvělá. Tu jsem si oblíbil, to bylo tím chováním, se starala o všechno. Sestřičky byly jakoby fajnové, pak mi před dvěma lety, ne, minulý rok…

T: Já ještě se k tomu doptám, jestli můžu, z té lumbálky teda, tam našli ty borrelie?

P: Tam našli borrelie…

T: A protože teda našli borrelie, tak vám doporučili tu kúru antibiotik v kapačce?

P: Ano.

T: A byla to antibiotika, co…

P: Ano.

T : … jste tam dostával v těch kapačkách? Jasně, super, děkuju.

P: Potom minulý rok jsem letěl do rodné země s přáteli z fotbalu, letěli jsme do ciziny zase, tam jsme byli dva týdny. Oni pak odletěli dřív, já jsem tam ještě byl dva týdny ve vesnici. Nějak pět dní před odletem mi bylo zase špatně, prostě nechtělo se mi chodit, vůbec nálada. Taky jsem neměl chuť k jídlu, hodně jsem se potil a vadilo mi hrozně to teplo, co tam je, protože tam je 40 stupňů. Bylo to trochu lepší, mamka mě furt nutila, protože si myslela, že se mi nechce chodit, jezdit po známých, tak mě furt nutila v tom vedru jezdit za známými. Potom jsem byl v letadle, když jsme letěli do Česka. Tak to bylo takové, že v tom letadle bylo naštěstí dost místa, ale bylo mi hrozně zle. Vrátil jsem se, dal sem si ibalgin, bylo mi líp. Ale pak to se mnou seklo na druhý den, když jsem chtěl jít na záchod. Jsem se tam válel na zemi, pak mě tam našel otec, tak mě odvezl, říkal, do nemocnice. Tam jsem čekal na tom urgentu asi hodinu a půl, než jsme se dostali na řadu. Doktorka mi řekla, že jakoby co se děje. Mi ohýbala krk, říkám: „Jo, jako že to docela tahá a že je to takové nepříjemné.“ Zeptala se odkud… nebo jestli jsem odněkud přiletěl. Říkal jsem, že jsem přiletěl z ciziny. Tak řekla, že půjdu na lumbálku. Na lumbálce jsem pak ležel tři hodiny, než něco zjistili. A po třech hodinách mi řekli, že tam něco našli, že to ještě pošlou na… Teď nevím, jak se říká, když je z nějakého…

T: Infekční?

P: Jo, infekční. Tak to poslali ještě na infekční. Já jsem tam taky jel, protože jsem řekl, že jsem přiletěl z ciziny. Kdybych se o tom nezmínil, tak by mě asi nechali ještě na fakultce. Takže jsem musel jet do okresního města. Tam to bylo takové fajn, hrozně tiché. Ale v uzavřené místnosti jenom s hodinami, které hrozně tikaly, a já jsem nemohl vstát a prostě je vypnout. Takže to bylo takové fakt depresivní místo, bez knížky, bez televize, bez mobilu. A zrovna, když jsem přiletěl, tak vůbec jsem neměl u sebe mobil, vybitý, takže takových dva a půl týdne prázdno. Teda v polovině týdne se objevil vedle mě pán starší, tomu našli taky borreliózu, a nějakou silnější, a oni mu nedokázali zjistit ze začátku… Oni mu neudělali lumbálku, takže on byl na vojenské a tam hrozně trpěl bolestí. Celé noci, přes den to bylo dobré, ale v noci to bylo hrozné peklo, že brečel a že možná umře a takové. Pak mu nakonec udělali tu lumbálku a poslali na infekční vedle mě. Jinak fajnový pán. A bylo mu už pak jako líp. Ale taky si zažil svoje. A já jsem tam… Naštěstí mi dali kapačky, bylo to fajn, ale rozpíchané obě ruce.

T: A zas teda tam objevili tu borreliózu?

P: Zase tu borreliózu našli, no.

T: A nic jiného nenašli.

P: Nic nenašli.

T: Takže měli pocit, že to je od toho tím pádem.

P: Ano. Takže to je asi vše.