Prvním příznakem, který Michal zpočátku podcenil, byl erythém (pro borreliózu typická skvrna na kůži). Měl ho prý nejspíš po klíštěti, konkrétně si to však nevybavoval. Byl zrovna v zahraničí, když ho přepadly urputné bolesti zad, jaké do té doby nezažil. Po návratu domů navštívil praktického lékaře, který si byl téměř jistý, že jde o borreliózu. Předepsal mu na 14 dnů antibiotika a odeslal ho na specializované pracoviště – infekční oddělení. Po přeléčení antibiotiky byly kontrolní testy negativní. Michalovi bylo dobře celý rok, ale pak se znovu objevily silné bolesti zad a rukou. Následovala třítýdenní léčba antibiotiky a doplňková léčba vitamíny a doplňky stravy. Michal na radu lékaře také upravil svou životosprávu. Infektolog Michalovi po ukončení léčby nechal udělat kompletní testy, jejichž výsledky byly na borreliózu opět negativní. Od té doby Michal žádné potíže nepociťuje.
Michal mívá každoročně několik klíšťat. Zpětně spojuje první příznaky borreliózy s objevením typické skvrny, které však v té době nevěnoval zvláštní pozornost. Teprve když ho na zahraniční dovolené postihly tak silné bolesti zad, že se nemohl ani hýbat, vyhledal praktického lékaře. Ten se přikláněl k tomu, že jde pravděpodobně o borreliózu. Nasadil Michalovi na 14 dnů antibiotika a dal mu doporučení na specializované infekční pracoviště. Antibiotika zabrala, skvrna zmizela a bolesti zad ustoupily. Na infekčním oddělení provedené krevní testy vyšly negativně. Po roce se však silné bolesti zad a rukou objevily znovu, i když ne v tak intenzivní podobě jako předtím. Praktický lékař Michalovi předepsal znovu antibiotika, která tentokrát užíval tři týdny. V rámci antibiotické léčby bylo doporučeno nepít alkohol, užívat probiotika, nenamáhat se a vyhýbat se stresu. Michal se radami řídil a všechny striktně dodržoval. K lékům navíc užíval některé další doplňky stravy – např. vitamin C a hořčík. O alternativních způsobech léčby prý neměl nikdy důvod uvažovat.
Informace o borrelióze měl Michal zpočátku jen základní, přestože osobní zkušenost s nemocí měla i jeho maminka. Odborné informace mu poskytl praktický lékař a infektolog, kterého po druhém přeléčení borreliózy navštívil, aby si s ním o nemoci popovídal. Tato návštěva prý Michala uklidnila. Jinak dohledával informace i na internetových fórech, ale to ho spíše vyděsilo a přestal je číst.
Podporu měl Michal jak v rodinném prostředí, tak také u kolegů v práci. O svých potížích neměl problém otevřeně hovořit. Díky vstřícným podmínkám v práci nemusel ani v době antibiotické léčby zůstávat v pracovní neschopnosti.
S léčbou a přístupem zdravotníků byl Michal spokojený, nemá nic, co by jim vytknul.
Lidem, kteří mají borreliózu, by Michal vzkázal, ať hlavně vydrží. A všem ostatním, aby nepodcenili případnou skvrnu po přisátí klíštěte.