Petra
Petra
- Věk v době rozhovoru: 39 let
- Věk v době diagnostikování: 34 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, alternativní, experimentální, doplňková
Petra neví, kdy se borreliózou nakazila. Nemoc se u ní rozvinula během mimořádně náročné životní etapy plné velkých změn. Oslabení organismu podle ní mohlo způsobit i očkování proti klíšťové encefalitidě v průběhu období kojení. Prudké zhoršení zdravotního stavu provázené silnými bolestmi, obrovskou únavou a pocity dezorientace dovedlo Petru na počátku onemocnění k traumatizující hospitalizaci na infekčním oddělení, kde se však problém nevyřešil. S borreliózou se Petra potýká už pátým rokem, většinu času pod dohledem soukromého lékaře, který jí ordinuje dlouhodobé užívání kombinací antibiotik. Za tu dobu Petra přehodnotila celý svůj život a překonala několik hlubokých krizí. Hlavním hnacím motorem jsou pro ni její děti, kvůli kterým se za každou cenu snaží uzdravit. V průběhu let Petra několikrát zkusila vysadit antibiotika, s jejichž dlouhodobým užíváním se těžko smiřuje, ale její stav se vždy prudce zhoršil. Ze symptomů borreliózy jí nejvíc vadí tzv. mozková mlha. Stále hledá nové cesty a způsoby léčby a je v intenzivním kontaktu se členy pacientské skupiny, se kterými si vzájemně pomáhají a radí.
Petřin příběh
Borrelióza se do Petřina života začala vkrádat v období velkých životních změn vrcholících stěhováním z Prahy na venkov a narozením dcery. Zvláštní chřipka spojená se zimnicemi, extrémním vyčerpáním, nejrůznějšími bolestmi a nepříjemnými psychickými stavy u Petry vypukla, když byly malé čtyři a půl měsíce, dva týdny poté, co se nechala přeočkovat proti klíšťové encefalitidě. Zdravotní potíže Petra zprvu přisuzovala kojení, péči o miminko a rozbouřeným hormonům, její stav se však prudce zhoršoval. Objevily se silné bolesti hlavy a závratě, bušení srdce, brnění jazyka a nohou, pálení a třes rukou, zatuhlý krk i záškuby po celém těle. Petra ztratila chuť k jídlu a ani přes obrovskou únavu nemohla spát. Svůj tehdejší stav popisuje, jako by se „obrátila psychicky naruby“. Mozek jí zahalila zvláštní „mlha“, takže nedokázala jasně uvažovat ani se správně vyjádřit, byla dezorientovaná, trpěla výpadky paměti a v důsledku vyčerpání a úzkosti ze všeho prožívaného často plakala.
Návštěvou u obvodní lékařky a týdenním pobytem na infekčním oddělení v nemocnici, který nuceně ukončil kojení a Petru celkově traumatizoval, se roztočilo kolo obcházení doktorů a různých vyšetření. Petra zprvu lékařům věřila, ale měla dojem, že u nich opakovaně naráží na nezájem a nepochopení. Nakonec dostala předpis na antidepresiva a doporučení k psychiatrickému vyšetření. Petra však cítila, že tudy cesta nevede – už v nemocnici se bránila užívání krátkodobě působících uklidňujících léků v obavě, že by jen prohloubily její dezorientaci a brzy způsobily závislost.
Na internetu si zjistila řadu informací a dospěla k závěru, že příčinou celého komplexu jejích obtíží by mohla být lymeská borrelióza. To mnohokrát opakovala i lékařům, aniž by měla pocit, že její názor někdo bere vážně. Zraňující pro Petru byly i reakce okolí. Na základě lékařských zpráv začínal i manžel pochybovat o somatickém původu jejích obtíží a přál si, aby to byla zas „ta stará“ Petra a věnovala se naplno dětem. Často se proto hádali, než konečně Petřinu situaci pochopil. Teď by však pro ni udělal cokoliv a v léčbě ji podporuje.
Poměrně záhy po začátku onemocnění se Petra rozhodla vybrat zbytek stavebního spoření a na základě doporučení lidí ze svépomocné pacientské skupiny se objednala k soukromému specialistovi na borreliózu. Ve chvíli, kdy jí lékař řekl, že k němu chodí spoustu dalších lidí s obdobnými potížemi a že věří tomu, co Petra popisuje, se po měsících trápení poprvé dostavil určitý pocit úlevy. Podrobné krevní testy odhalily koktejl borrelií, chlamydií, streptokoka a bartonelly a Petra nastoupila na kombinovanou antibiotickou léčbu. Trvalo však půl roku, než se ukázaly první pozitivní účinky antibiotik, a mezitím docházelo k přechodným, ale velmi nepříjemným zhoršením, během kterých Petru pronásledovaly i sebevražedné myšlenky, od kterých se s vypětím odvracela jen kvůli ohledům na děti.
Po dvou letech léčby se Petra konečně cítila natolik dobře, že se rozhodla antibiotika vysadit, přestože jí to lékař na základě výsledků krevních testů nedoporučoval. Prožila půlrok v relativním zdraví, kterého si velmi vážila, než si na dovolené našla klíště. Nedokáže určit, jestli klíště posílilo nákazu, která v ní nějak přetrvala, nebo se borreliózou nakazila podruhé, každopádně na podzim 2017 se plíživě vrátily všechny symptomy, které znala z minulosti. Od té doby se opět léčí antibiotiky, která kombinuje s bylinkami, houbami a dalšími pokusy o doplňkovou i alternativní léčbu. S dlouhodobým užíváním antibiotik se totiž Petra těžko smiřuje a ráda by je něčím nahradila. Dokud se bez nich neobejde, nemá dojem, že by měla vyhráno.
Audio a video
