Tiep pochází z Vietnamu a pracuje jako provozní oblíbené restaurace. Ve svém volném čase rád sportuje. Lymeská borrelióza se u něho poprvé projevila po pobytu ve Vietnamu, v době, kdy byl ještě na střední škole. Tiepova zkušenost s borreliózou je zajímavá tím, že se s ní léčil dvakrát. Podruhé nemoc propukla přímo během prázdninového pobytu ve Vietnamu. V obou případech šlo o neuroborreliózu, která byla diagnostikována na základě lumbální punkce a léčena infuzním podáváním antibiotik v rámci hospitalizace. S průběhem léčby a přístupem českých zdravotníků byl Tiep spokojený. V současné době je jeho zdravotní stav dobrý, jen výpadek ze sportovních aktivit se projevil zhoršenou kondicí. Tiep je optimistický člověk. Snaží si užívat každé volné chvíle.
Tiep se léčil s lymeskou borreliózou celkem dvakrát, přestože si žádné klíště ani skvrnu na kůži nevybavuje. Poprvé se u něj zdravotní potíže objevily při návratu z Vietnamu, kam odcestoval o letních prázdninách na střední škole. Bezprostředně po návratu Tiep začal trpět světloplachostí, bolestmi hlavy, zažívacími obtížemi a velkou únavou. Jeho stav byl natolik vážný, že ho rodiče přiměli zajít na pohotovost. Lymeská borrelióza mu byla diagnostikována při lumbální punkci, po které následovala hospitalizace na dětském oddělení, během níž mu byla tři týdny podávána intravenózně antibiotika. Už po dvou týdnech měl Tiep pocit, že léčba zabrala. Jeho stav se stabilizoval, ještě nějakou dobu ale trpěl občasnými bolestmi hlavy a zvýšenou únavou.
I druhá Tiepova zkušenost s borreliózou souvisela s letní návštěvou Vietnamu, během které se jeho zdravotní stav zhoršil. Trpěl nechutenstvím, velkou únavou, omdléval. Po návratu do České republiky byl opět hospitalizován, tentokrát na infekčním oddělení. Opět mu byla provedena lumbální punkce, která potvrdila neuroborreliózu. Léčba byla stejná jako poprvé a všechny příznaky kromě únavy po ní úspěšně odezněly. Pro podporu svého zdravotního stavu bral Tiep ještě nějakou dobu vitamín B. Jeho současný stav je dobrý, jen únavou vynucený výpadek ze sportovních aktivit se prý projevil sníženou kondicí a přibráním pár kil.
Tiep se s průběhem onemocnění vyrovnával dobře i díky tomu, že pro něj zdravotnické prostředí nebylo ničím neznámým. Dlouhodobě se totiž léčí s epilepsií. Nemocí se nebojí a neobává se ani klíšťat či hmyzu. Byla by podle něj škoda zanevřít na chození do přírody kvůli strachu z nákazy.
Na onemocnění mu nejvíce vadilo právě to, že nemohl sportovat. V období po první léčbě pro něj bylo také náročné plnění školních povinností. Velkou oporou mu po celý čas byla rodina, přátelé a podruhé už i kolegové v práci.
Tiep zmiňuje, jak velký rozdíl spatřuje mezi úrovní zdravotnické péče ve Vietnamu a České republice. Přál by si, aby obyvatelé v zemi jeho původu měli stejný přístup ke kvalitní lékařské péči jako čeští občané.