Marcelu její problémy s očima velmi trápily, takže zažívala až pocity beznaděje. Naštěstí ji v nejhorších chvílích podpořily děti.
P: Neměla jsem chuť chodit mezi lidi vůbec, uzavřela jsem se doma. Dokonce jsem byla… Je to asi před tou operací, než jsem šla s tím okem, tak jsem si říkala, že bych byla šťastná, kdybych se neprobudila po té narkóze, protože…
T: Až tak to trápilo?
P: Ano, protože s tím okem je to hodně složité a strašně mě to vlastně omezilo ve všem. Když člověk má špatné oči, tak už je to… To je takový základ, no. Když vás bolí noha, tak to není taková hrůza, jak když nevidíte na oko. Takže jsem s tím strašně trpěla. A děti mě dost podpořily, že to nemám ještě vzdávat, že bych mohla zkusit třeba nějakou kliniku ještě někde v Německu nebo někde tu oční. Tak snad se to nějak podaří.
T: A jak vidíte na druhé očko?
P: Asi tak 80procentní. Já už to mám od dětství takové trošku horší, asi tak 80 procent vidím.
Tomáš M. vždy slyšel dobře, od onemocnění borreliózou u sebe ale pozoroval extrémní citlivost na veškeré zvuky, což mu komplikovalo práci i každodenní život.
U Tomáše P. problémy s motáním hlavy, závratěmi a hučením v uších odstartovaly hledání příčiny jeho obtíží, u kterých se pak ukázalo, že souvisely s borreliózou.