U pacientů s typickým erythémem se v zájmu rychlého podání antibiotik někdy ani nečeká na výsledky krevních testů, jak popisuje Michal.
Michal
- Věk v době rozhovoru: 40 let
- Věk v době diagnostikování: 38 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Vrátil jsem se po týdnu chození v přírodě s tím, že jsem měl vlastně už ten flek přes celé stehno. Tak to je klasický, který už jsme ve všech příručkách… když si člověk zadá „borrelióza příznaky“ na internetu do Googlu, tak mu vyjede ten modelový flek. Takže to mě žena jaksi, když to viděla, nahnala k doktorovi, k praktikovi, který když to viděl, tak si myslel, že to tam mám dlouho a tak dále. Na té noze jsem to měl tak tři týdny, měsíc. Jak jsem tomu nevěnoval pozornost, myslel jsem si že ani… Protože ono to tak nějak rychle vybledlo v tom středu, a když ty kraje ještě nebyly tolik vybarveny, já jsem to neviděl jako jeden souvislý flek. Já jsem myslel, že to jsou jenom nějaké pře… Když se člověk přeleží nebo mám třeba nějakou gumu silnější kolem stehna, tak to občas udělá takové ty… Tak jsem to neviděl jako souvislý… Pak už to teda po návratu bylo jasné. A praktický lékař když to zjistil, když to viděl – já mám docela dobrého praktika, bývalého vojenského lékaře –, tak měl dokonce sérii fotek u sebe, od svých nějakých předchozích pacientů, takže to porovnal, řekl, že se mu to nelíbí a že by teda doporučoval nasadit antibiotika, tehdy myslím, že na 14 dnů. A že po nasazení těch antibiotik by ten flek měl rychle zmizet. Jinak ta záda bolela vlastně pořád, stále, jsem se chystal i k nějakému specialistovi. Ale tohle jsem řešil přednostně. A je pravda, že ten flek zmizel po dvou, maximálně třech dnech, z té nohy. A ta záda přestala bolet zhruba po třech, po čtyřech dnech. Takže tak vlastně jsem přišel na borreliózu. Samozřejmě udělaly se ty standardní testy, zjistilo se tedy, že ano, že to skutečně asi bude borrelióza, respektive ty příznaky tomu nasvědčovaly. Po této antibiotické léčbě jsem měl klid skoro rok.
Další zkušenosti:
Aleš měl každý rok až osm klíšťat, dvakrát se mu ale v souvislosti s přisátím vytvořil erythém, díky kterému došlo k rychlému nasazení antibiotik. Ta zabrala a na žádné závažnější projevy borreliózy nedošlo.
Tomáš sdílí přesvědčení o důležitosti včasného, nebo dokonce preventivního nasazení antibiotik se svými známými, kteří mají s borreliózou také zkušenost.
Jaroslava měla každý rok mnoho klíšťat, erythém se u ní ale nikdy nevytvořil. I proto si její zhoršující se příznaky s borreliózou nikdo dlouho nespojil a cesta k diagnóze a léčbě byla nesnadná.
U Lady se opakovaně objevil erythém a v návaznosti na něj i další příznaky, což vedlo k návštěvám lékařů různých specializací, které se borreliózou zabývají.
U pacientů s typickým erythémem se v zájmu rychlého podání antibiotik někdy ani nečeká na výsledky krevních testů, jak popisuje Michal.
Jindy při přítomnosti erythému lékaři testy vůbec neprovádí a předpokládají, že o diagnóze ani potřebné léčbě není pochyb, jak dokládá vyprávění Vlady.
Tomáš M. požádal lékařku o razantnější antibiotickou terapii po zkušenostech, které měl s onemocněním maminky, a následném pročtení informací na internetu.
Jaroslavě předepsal lékař na chronickou fázi borreliózy pětitýdenní léčbu antibiotikem, které v Česku není běžně k dostání.
Marek bral na borreliózu antibiotika třikrát a během léčby vždy pracoval, což pro něho bylo poměrně náročné.
Tiep se s neuroborreliózou léčil dvakrát. V obou případech bylo onemocnění diagnostikováno na základě lumbální punkce a léčba zahrnovala dva a půl týdne infuzí antibiotik podávaných v rámci hospitalizace.
Jiřina absolvovala kvůli dlouhodobým problémům s klouby 14denní nitrožilní antibiotickou léčbu ambulantně a je spokojená, že si tuto variantu zvolila.
Libuše se léčila infuzně aplikovaným Penicilinem, na který se u ní projevila alergická reakce.
Alena se na začátku 90. let s velmi těžkou borreliózou léčila antibiotiky třikrát. Přes řadu obtíží a nežádoucích účinků má za to, že jí tenkrát antibiotika zachránila život.
Zuzaně bylo při léčbě Doxycyklinem zle, a protože věděla, že lze na borreliózu předepsat i jiná antibiotika, požádala svou praktickou lékařku o změnu léku.
Tomáš Ch. měl nejprve dojem, že mu antibiotika na jeho problémy příliš nezabrala, později ale obtíže téměř úplně vymizely. Pokles přetrvávajících protilátek se s lékařkou rozhodli sledovat v delším časovém horizontu.
Po první antibiotické léčbě Mariiny potíže neustaly, naopak se přidávaly další, proto jí byla doporučena druhá léčba, po které se jí ulevilo. Krevní testy i poté ukazovaly zvýšené hladiny protilátek, vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu však bylo možné považovat borreliózu za vyléčenou.
Tomáš Ch. měl nejprve dojem, že mu antibiotika na jeho problémy příliš nezabrala, později ale obtíže téměř úplně vymizely. Pokles přetrvávajících protilátek se s lékařkou rozhodli sledovat v delším časovém horizontu.
Anežce antibiotická léčba pomohla.
Vlada s paralyzujícími projevy borreliózy bojuje léta. Po složité cestě k diagnóze, která byla nakonec nesporně prokázána až PCR testem provedeným na její vlastní náklady, dospěla 13 let od nakažení konečně k nitrožilní antibiotické léčbě, která ovšem zabrala jen částečně.
