Zuzaně bylo při léčbě Doxycyklinem zle, a protože věděla, že lze na borreliózu předepsat i jiná antibiotika, požádala svou praktickou lékařku o změnu léku.
Zuzana
- Věk v době rozhovoru: 31 let
- Věk v době diagnostikování: 30 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Borreliózu jsem teda měla, jsem to někdy koncem listopadu zjistila, že ji mám. A vlastně jenom od své praktické… Řešila jsem to jenom se svojí praktickou lékařkou, neřešila jsem to s nikým jiným. Ta mi předepsala – se musím podívat – Doxycyklin.
T: Super, děkuju za přípravu.
P: Já jsem to vystudovala ještě. A ta mi předepsala teda Doxycyklin. Já hned jsem to řešila právě, ten den jsem to řešila s kamarádkou, která se už delší dobu léčila s borreliózou a měla s tím právě hodně zkušenosti – že už delší dobu se jí to táhlo a měla s tím různé problémy. Navíc tu borreliózu měla asi 10 let, než to zjistila, takže už měla takové hodně různé projevy a hodně to rozjeté. Takže jsem se rovnou ptala jí, na ty její zkušenosti, a hlavně tím, že jsem vlastně už tou dobou měla třetí antibiotika vkuse, v tu chvíli ještě opravdu tak fakt hodně silné, tak jsem to začala řešit já. A obecně jsem cítila, že mám dost zatížená játra, měla jsem problémy s trávením i od toho stresu. Tak jsem rovnou řešila i tohle, jak trošičku tomu tělu pomoct. V té zátěži. No, potom ten Doxycyklin jsem brala poměrně chvilku, ale vlastně dělalo mi to dost zas zle. Ono obecně je to silné a je to fakt zatěžující. Má se to brát jenom zároveň s jídlem a tak, ale tím, že už jsem měla ty problémy s těmi játry a s tím žaludkem předtím, tak jsem si říkala, že nebudu to úplně rasovat. Že bych to ještě opravdu teď, já nevím… jak dlouho se to už mělo brát, to si nepamatuju, ale prostě že dlouho ještě budu brát takhle silná antibiotika, z kterých je mi špatně.
T: Brala jste to teda kratší dobu, než…
P: Takže jsem to…
T: … doporučovali?
P: … brala kratší dobu.
T: Aha.
P: Ale nechala jsem si předepsat jiné od doktorky, protože fakt tady z tohohle mi bylo dost zle. A říkala jsem si, že to nemá smysl, že opravdu to tělo dává najevo, že to nesedí. Takže jsou vlastně jiné léky, tak jsem si nechala potom předepsat jiné.
Další zkušenosti:
Aleš měl každý rok až osm klíšťat, dvakrát se mu ale v souvislosti s přisátím vytvořil erythém, díky kterému došlo k rychlému nasazení antibiotik. Ta zabrala a na žádné závažnější projevy borreliózy nedošlo.
Tomáš sdílí přesvědčení o důležitosti včasného, nebo dokonce preventivního nasazení antibiotik se svými známými, kteří mají s borreliózou také zkušenost.
Jaroslava měla každý rok mnoho klíšťat, erythém se u ní ale nikdy nevytvořil. I proto si její zhoršující se příznaky s borreliózou nikdo dlouho nespojil a cesta k diagnóze a léčbě byla nesnadná.
U Lady se opakovaně objevil erythém a v návaznosti na něj i další příznaky, což vedlo k návštěvám lékařů různých specializací, které se borreliózou zabývají.
U pacientů s typickým erythémem se v zájmu rychlého podání antibiotik někdy ani nečeká na výsledky krevních testů, jak popisuje Michal.
Jindy při přítomnosti erythému lékaři testy vůbec neprovádí a předpokládají, že o diagnóze ani potřebné léčbě není pochyb, jak dokládá vyprávění Vlady.
Tomáš M. požádal lékařku o razantnější antibiotickou terapii po zkušenostech, které měl s onemocněním maminky, a následném pročtení informací na internetu.
Jaroslavě předepsal lékař na chronickou fázi borreliózy pětitýdenní léčbu antibiotikem, které v Česku není běžně k dostání.
Marek bral na borreliózu antibiotika třikrát a během léčby vždy pracoval, což pro něho bylo poměrně náročné.
Tiep se s neuroborreliózou léčil dvakrát. V obou případech bylo onemocnění diagnostikováno na základě lumbální punkce a léčba zahrnovala dva a půl týdne infuzí antibiotik podávaných v rámci hospitalizace.
Jiřina absolvovala kvůli dlouhodobým problémům s klouby 14denní nitrožilní antibiotickou léčbu ambulantně a je spokojená, že si tuto variantu zvolila.
Libuše se léčila infuzně aplikovaným Penicilinem, na který se u ní projevila alergická reakce.
Alena se na začátku 90. let s velmi těžkou borreliózou léčila antibiotiky třikrát. Přes řadu obtíží a nežádoucích účinků má za to, že jí tenkrát antibiotika zachránila život.
Zuzaně bylo při léčbě Doxycyklinem zle, a protože věděla, že lze na borreliózu předepsat i jiná antibiotika, požádala svou praktickou lékařku o změnu léku.
Tomáš Ch. měl nejprve dojem, že mu antibiotika na jeho problémy příliš nezabrala, později ale obtíže téměř úplně vymizely. Pokles přetrvávajících protilátek se s lékařkou rozhodli sledovat v delším časovém horizontu.
Po první antibiotické léčbě Mariiny potíže neustaly, naopak se přidávaly další, proto jí byla doporučena druhá léčba, po které se jí ulevilo. Krevní testy i poté ukazovaly zvýšené hladiny protilátek, vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu však bylo možné považovat borreliózu za vyléčenou.
Tomáš Ch. měl nejprve dojem, že mu antibiotika na jeho problémy příliš nezabrala, později ale obtíže téměř úplně vymizely. Pokles přetrvávajících protilátek se s lékařkou rozhodli sledovat v delším časovém horizontu.
Anežce antibiotická léčba pomohla.
Vlada s paralyzujícími projevy borreliózy bojuje léta. Po složité cestě k diagnóze, která byla nakonec nesporně prokázána až PCR testem provedeným na její vlastní náklady, dospěla 13 let od nakažení konečně k nitrožilní antibiotické léčbě, která ovšem zabrala jen částečně.
