Psychiatrička Anežce pomohla při vyrovnávání se s nemocí a nepříjemnými panickými stavy, které ji provázely.
Anežka
- Věk v době rozhovoru: 39 let
- Věk v době diagnostikování: 37 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Tehdy vlastně byla dvě období, kdy jsem byla s tím miminkem ve městě – to jsem nevěděla –, a pak byly ty dva měsíce s tím malým. A pak, to bylo dobré, že když jsem byla u té doktorky, u té psychiatričky, tak ona mně řekla, jak pracovat s těmito stavy. Ona mně popisovala, že když bych se rozhodla užívat ta antidepresiva, tak že to tři týdny berete, pak to nějak… Tak říkám: „Proč to teďka budu brát, když potřebuju ty tři týdny mít teď hned tu úlevu?“ Takže ona mě naučila, jak pracovat s tím strachem. A myslím si, že to zažije asi každý pacient při jakékoliv vážné nemoci, že máte nějaké ty fáze nemoci, toho přijetí, a ten stav té nemoci… prostě patří. Takže ona mně řekla, že když přijdou tady ty stavy, tak potřebuju postel, lehnout si, fakt všecko nechat a odpočinek. A hlavně že ten strach – jak se říká, “strach má velké oči“ –, tak prostě pracovat v té mysli s tím strachem. Takže já jsem si to dokázala zpracovat díky tomu, že ona mě vyslechla a poradila mi. Když jsem si potom hnedka volala a říkám „Paní doktorko, já mám borreliózu, já sem si četla na té skupině, že ty stavy, které mám, můžu mít i při té nemoci“, tak ona mi řekla: „Víte co, tak to je dobře, že mi to voláte, tak ta antidepresiva…“ Já jsem od ní měla to jedno platečko, to jsem brala jenom tu půlečku, to jsem brala asi týden, než mi zjistili… Měla jsem vlastně štěstí. Ve čtvrtek mi brali krev, v pondělí nebo v úterý mi volali: „Máte borreliózu.“ A ono to bylo, že já jsem byla v úterý u doktorky, takže ono to akorát vyšlo, že jsem týden brala půlku nějakého antidepresiva a pak mi byla sdělená diagnóza. Měla jsem velké štěstí. Protože vím z té skupiny, že spousta lidí je zavřená kvůli těmhle stavům v psychiatrických léčebnách a nikdo neřeší, jestli mají borreliózu, nebo ne. Oni se to pak… Je to jakoby už nějaká doba, co se ti lidi tady tím zaobírají. A to se fakt tak všecko potom spojuje – že to je zvláštní, že vlastně ona mě opravdu vyslechla, nebavila se se mnou jak s bláznem, nehodnotila mě. Hodně mně poradila, takže jsem se naučila pracovat s tím strachem v té nemoci.
Další zkušenosti:
Psychiatrička Anežce pomohla při vyrovnávání se s nemocí a nepříjemnými panickými stavy, které ji provázely.
Petr D. by ocenil komplexní přístup k léčbě borreliózy.
Vlada
vysvětluje, jak by mohla vypadat psychiatrická péče, která by pacienty s borreliózou nezraňovala, a naopak jim vhodným způsobem pomohla.
Michaele doporučila lékařka psychiatrii poté, co jiná vyšetření nic s jistotou neprokázala.
NeurologDagmar napsal doporučení na psychiatrii, ale její obvodní lékař ještě zkusil, zda se nejedná o borreliózu.
Psychiatrička Mirku upozornila na to, že její psychické potíže jsou způsobené borreliózou.
Mária ocenila, když psychiatr přiznal, že si neví rady.
Jarda odmítl třítýdenní pobyt v psychiatrické léčebně. Byl přesvědčen, že je za jeho problémy jiná než psychická příčina, tak se rozhodl nebrat ani předepsaná antidepresiva.
Petra upozorňovala na to, že se antidepresiva v dnešní době předepisují příliš.
Anička psychiatrickou léčbu vyzkoušela a po třech měsících ji sama ukončila.
Tomáš M. doporučoval psychoterapii. Byl přesvědčený, že jemu samotnému hodně pomohla.
Eva navštěvovala soukromé zařízení věnující se psychosomatice a východní medicíně.
