Podle Tomáše Ch. je důležité vyhledat doktora, ze kterého bude mít pacient dobrý pocit. K takovému lékaři se vyplatí i přejít od jiného, pokud člověk není s péčí spokojen.
Tomáš CH.
- Věk v době rozhovoru: 44 let
- Věk v době diagnostikování: 45 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
T: A co byste vzkázal lidem, kteří onemocněli borreliózou, kteří dostali tu diagnózu třeba teď?
P: Hlavu vzhůru, je to nepříjemné, ale pokud už to člověk ví a není to samozřejmě v nějakém stadiu hodně těžkém – i když i z těžkých stavů se dá vybřednout –, tak zjistit si dostupné informace a vyhledat takového doktora, ze kterého budu mít dobrý pocit, že mi pomůže.
T: Tak, a teď krásně jste mi sám dal takovou záminku se ještě doptat. Vyhledat si dobré informace je něco, co byste jim doporučil? Kam by se měli podívat, kam by se třeba neměli dívat?
P: Já osobně bych určitě hledal spíše informace nějaké novější než nějaké hodně konzervativní. A spíš asi bych dal na pocit, podle toho, jak na mě působí ten doktor, se kterým se bavím. Jestli mám pocit, že ví, o čem mluví, jestli se snaží mi naslouchat, anebo jestli mě bere jenom jako nějaké číslo. Ale i tak je to těžké, protože ti doktoři de facto, přijde tolik těch pacientů… To na něm ani nepoznáte, jestli to dělá dobře, nebo špatně. On to může dělat dobře, ale vypadá to, že vás jenom tak… Já jsem se setkal s obvodní doktorkou, tak z té mám pocit, že se pro to snaží udělat maximum. Jestli to ví nebo jestli to dělá správně, to nezbývá než jí věřit. Ale vychází podle mě z nějakých… spolupracuje s nějakou laboratoří i s nějakými imunology a tak, takže jde na to asi správně, podle mě.
T: A to je lékařka, ke které jste chodil už dlouhodobě předtím?
P: Ne, to je lékařka, ke které jsem přešel. Takže dlouhodobě jsem chodil jinam.
T: Podle čeho jste si ji vybral?
P: Manželka tam chodí, takže jsem tak jako spojoval.
Další zkušenosti:
Michal
doporučuje všem, kteří měli klíště nebo se hodně pohybují v přírodě, aby byli pozorní vůči možným příznakům borreliózy a v případě podezření, že mohlo dojít k nákaze, neodkládali konzultaci s lékařem.
Pavel
nabádal, aby se lidé se svými zdravotními problémy nenechávali odbýt a hledali jejich příčinu, i když její odhalení může trvat.
Mária
doplňovala, že každý nemocný je tím největším „expertem“ na vlastní anamnézu. Podrobný a promyšlený popis zdravotních obtíží ze strany pacienta velmi pomůže lékařům ve stanovení správné diagnózy.
Petr D.
doporučuje těm, kteří mají komplikovaný průběh borreliózy, aby neváhali využít pomoci dalších odborníků: infektologů, imunologů, ale třeba i psychologů.
Podle Tomáše Ch. je důležité vyhledat doktora, ze kterého bude mít pacient dobrý pocit. K takovému lékaři se vyplatí i přejít od jiného, pokud člověk není s péčí spokojen.
Anička zdůrazňuje, že i když „je psychika mocná čarodějka“, v momentě, kdy je třeba léčit infekční onemocnění, se nelze soustředit jen na ni.
Tomáš M. věří, že kromě zdravotnické podpory je důležité mít i psychickou oporu.
Petr D. povzbuzuje lidi, kteří bojují s borreliózou, aby se snažili zachovat klid a věřili v efekt antibiotické léčby.
Vlada se léta potýká s projevy a následky těžké borreliózy, které se nedaří odstranit ani dostat pod kontrolu. Vypráví o boji s příznaky i snaze zůstat aktivní a nemoci se příliš nepoddávat.
Anežka , která zažila v posledních letech velmi těžké chvíle nejen v souvislosti s borreliózou, nám svěřila, jak přes dílčí krize víry nakonec vždycky našla u Boha a ve svých modlitbách posilu.
Vlada rekapitulovala, co všechno jí v situaci dlouhodobého boje s nemocí pomáhá, a zdůrazňovala, že když má člověk rodinu a děti, má pro co žít.
Katka říká, že je důležité se nevzdávat a radovat se z maličkostí.
Pavel upozorňuje na to, že je dobré v různých článcích sledovat, na jaké zdroje se odkazují a zda jsou tyto zdroje skutečně podložené vědeckými výzkumy.
Podle Dagmar je důležité nepropadnout panice a začít hledat informace z důvěryhodných zdrojů.
Libuše vysvětluje, že je podle ní potřeba to se sebepozorováním nepřehánět a nesetrvávat tak s nemocí a v ní víc, než je nezbytně nutné.
Bedřich doporučuje, aby se lidé po návštěvě lesů, ale třeba i parků dobře a bez zbytečného studu vzájemně prohlíželi.
