Anežka, která zažila v posledních letech velmi těžké chvíle nejen v souvislosti s borreliózou, nám svěřila, jak přes dílčí krize víry nakonec vždycky našla u Boha a ve svých modlitbách posilu.
Anežka
- Věk v době rozhovoru: 39 let
- Věk v době diagnostikování: 37 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Já ještě, když čtu ty zprávy, tak jsem fakt ráda, že už nemám ani jeden ten šílený příznak. A vlastně, jak tady člověk čte ty dvě věci, že tam jsou ještě pozitivní, byť je to nějaký malý čísílko, tak je lepší na to nemyslet. A když člověk čte, že právě se může stát, že při nějakém onemocnění ta mrcha vyleze, tak člověk nemůže nad tím přemýšlet. Myslím si, že ta psychika dělá hodně, psychika dělá hodně. Ale u mě víra je nejvíc. Takže doporučuju všem vrhnout se na víru a modlit se nejenom za sebe, za své uzdravení, ale i za ty lékaře, které potká. Protože já jsem se modlila hodně za tu paní doktorku, a nejenom, mám to i v jiných situacích vyzkoušené, že když se modlíte za to, co jde těžko… Mám to i tak, syn chodí na tábory a tam bylo: „Co jde těžko, promodli, Anežko.“ A já jsem si na to hodně po tom boji vzpomněla, že opravdu jsme to promodlili a že i ta doktorka udělala ty testy – prostě, oni to neradi dělají – a vždycky se to tak nějak všecko….
T: A řešila jste to nějak s někým z církve, třeba v rámci zpovědí, bavila jste se o tom s pastorem?
P: My chodíme do protestantské církve, ale určitě jsem měla svědectví před církví. Chodíme po kázání, můžeme říct nějaké svědectví ke kázání nebo v životě. A vím, že právě v církvi je jeden klučina, jeden muž, který má rodinu a strašně ho ta borrelióza položila. Myslím, že pracuje s počítači, a ti lidé nevydrží koukat do počítače, nevydrží se soustředit, nevydrží přemýšlet a vás to úplně vyřadí z provozu. A já jsem teda mockrát chtěla s ním mluvit. Ještě jsem se k tomu nedostala. Teďka jsem říkala právě pastorovi, ať nás nějak spojí, že by se chtěl přidat do projektu. Ale říkala jsem lidem spoustu příběhů od té doby. To právě ono to tak nějak i navazuje, že jsem se vlastně v tu dobu, co se malý narodil, tak jsem se vrátila. Protože jsem po smrti manžela jako kdyby měla takovou krizi v té víře – jak se to mohlo stát a dopustit, takové ty otázky, co každý vždycky hnedka obviňoval, když se něco nepovede. Ale já jsem byla věřící vždycky, od malička vychovávána ve víře. A ono je to pak, jste vychovávána, pak se s tím musíte potkat, potkáte se s dobrem, se zlem a prostě musíte si vybrat. Protože vy nemůžete být na straně dobra nebo zla, musíte si vybrat. A já když jsem se vrátila k Bohu, tak já jsem tady těch příběhů a těch situací zažila několik, borrelióza je jenom jeden střípek z toho, co mně se stalo za ty dva roky. A reakce těch lidí je samozřejmě pozitivní, oni jsou šťastní za každý uzdravení, za každou pomoc a vždycky to na každém člověku, co pomohlo… Někdo řekne: „Mně pomohla bylinka, mně pomohla víra v to uzdravení, mně pomohla víra v Boha.“ Nevím, co mně pomohlo, ale samozřejmě děkuju za to, že jsou všechny štětky soukenické od pána Boha na loukách.
T: Máte to takhle propojené?
P: Ano.
Další zkušenosti:
Michal
doporučuje všem, kteří měli klíště nebo se hodně pohybují v přírodě, aby byli pozorní vůči možným příznakům borreliózy a v případě podezření, že mohlo dojít k nákaze, neodkládali konzultaci s lékařem.
Pavel
nabádal, aby se lidé se svými zdravotními problémy nenechávali odbýt a hledali jejich příčinu, i když její odhalení může trvat.
Mária
doplňovala, že každý nemocný je tím největším „expertem“ na vlastní anamnézu. Podrobný a promyšlený popis zdravotních obtíží ze strany pacienta velmi pomůže lékařům ve stanovení správné diagnózy.
Petr D.
doporučuje těm, kteří mají komplikovaný průběh borreliózy, aby neváhali využít pomoci dalších odborníků: infektologů, imunologů, ale třeba i psychologů.
Podle Tomáše Ch. je důležité vyhledat doktora, ze kterého bude mít pacient dobrý pocit. K takovému lékaři se vyplatí i přejít od jiného, pokud člověk není s péčí spokojen.
Anička zdůrazňuje, že i když „je psychika mocná čarodějka“, v momentě, kdy je třeba léčit infekční onemocnění, se nelze soustředit jen na ni.
Tomáš M. věří, že kromě zdravotnické podpory je důležité mít i psychickou oporu.
Petr D. povzbuzuje lidi, kteří bojují s borreliózou, aby se snažili zachovat klid a věřili v efekt antibiotické léčby.
Vlada se léta potýká s projevy a následky těžké borreliózy, které se nedaří odstranit ani dostat pod kontrolu. Vypráví o boji s příznaky i snaze zůstat aktivní a nemoci se příliš nepoddávat.
Anežka , která zažila v posledních letech velmi těžké chvíle nejen v souvislosti s borreliózou, nám svěřila, jak přes dílčí krize víry nakonec vždycky našla u Boha a ve svých modlitbách posilu.
Vlada rekapitulovala, co všechno jí v situaci dlouhodobého boje s nemocí pomáhá, a zdůrazňovala, že když má člověk rodinu a děti, má pro co žít.
Katka říká, že je důležité se nevzdávat a radovat se z maličkostí.
Pavel upozorňuje na to, že je dobré v různých článcích sledovat, na jaké zdroje se odkazují a zda jsou tyto zdroje skutečně podložené vědeckými výzkumy.
Podle Dagmar je důležité nepropadnout panice a začít hledat informace z důvěryhodných zdrojů.
Libuše vysvětluje, že je podle ní potřeba to se sebepozorováním nepřehánět a nesetrvávat tak s nemocí a v ní víc, než je nezbytně nutné.
Bedřich doporučuje, aby se lidé po návštěvě lesů, ale třeba i parků dobře a bez zbytečného studu vzájemně prohlíželi.
