Robert
Robert
- Věk v době rozhovoru: 46 let
- Věk v době diagnostikování: 32 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, alternativní, doplňková
Robert se borreliózou nakazil před 15 lety od klíštěte, které si přinesl z vandru. Za dva týdny ho chřipkový stav s vysokými horečkami přiměl navštívit pohotovost, kde dostal antibiotika na sedm dnů. Další antibiotickou léčbu na 14 dní mu předepsal praktický lékař, u kterého podstoupil krevní testy. Konzultace a další testy provedené s větším časovým odstupem na infekčním oddělení vedly k závěru, že už Robert borreliózou netrpí. Protože se však necítil dobře, začal hledat další možnosti léčby. Našel lékařku, která mu byla ochotná dlouhodobě předepisovat antibiotika a provádět krevní testy. Mimo to vyzkoušel během následujících let i mnoho dalších lékařů a léčitelů, pobýval i na soukromé zahraniční klinice. Dodržoval také množství léčebných protokolů, z nichž některé si „naordinoval“ sám, jen na základě informací a rad nalezených na internetu. Období dočasného zlepšení se střídala s propady zpět do nemoci, která se projevovala především obrovskou únavou, bolestmi svalů a kloubů, brněním a třesem celého těla a stavy popisovanými jako tzv. mozková mlha. V roce 2017 se Robertův stav začal výrazněji zlepšovat, aniž by si byl on sám jistý, co konkrétně na jeho potíže zabralo. Od té doby je bez léků a cítí se dobře.
Příběh Roberta
Robert onemocněl borreliózou v roce 2005 poté, co si na víkendovém pochodu nevšiml klíštěte, které mohl mít zapité i dva dny. Klíště odstranil a nepřipisoval mu žádný zvláštní význam. Po 14 dnech se však jeho zdravotní stav najednou prudce zhoršil. Horečky kolem 40 °C a pocity obrovského vyčerpání a dezorientace ho přiměly k návštěvě pohotovosti, kde po zmínce o klíštěti dostal antibiotika na sedm dnů. Léky okamžitě zabraly a všechny zdravotní problémy rychle odezněly. Stav, který prožil, se však Robertovi zdál jiný než při viróze či chřipce a naplňoval ho obavami, proto navštívil svého praktického lékaře s prosbou o provedení testů na borreliózu. Testy vyšly pozitivně, takže lékař Robertovi předepsal další antibiotika na 14 dnů. Vzhledem k tomu, že po dobrání antibiotik vycházely testy stále pozitivně a hladiny protilátek se téměř nezměnily, doporučil lékař Robertovi návštěvu specializovaného pracoviště s tím, že on už pro něho nemůže nic dalšího udělat. Na konzultaci s infektologem se Robert dostal až s určitým časovým odstupem. Testy, které u něho opět podstoupil, už infekci borreliózou nepotvrdily, byly pozitivní pouze na chlamydie. Specialista vzhledem k výsledkům testů další léčbu nepředepsal.
Robert se ovšem zdravý necítil, jeho zdravotní stav se naopak postupně zhoršoval. Trpěl tiky ve svalech, třesem, brněním celého těla a obrovskou únavou. Nesmířil se s tvrzením, že je podle výsledků testů v pořádku, a začal hledat další pomoc sám. Nejprve šlo o nejrůznější pokusy s alternativní léčbou, po kterých nepociťoval vůbec žádné zlepšení. Za velké štěstí proto považoval, když se dostal do péče lékařky, která sama borreliózu prodělala a na základě této zkušenosti mu byla ochotná dlouhodoběji předepisovat antibiotika a k nim doporučila i různé doplňky stravy. I v té době se prý Robertův zdravotní stav dále zhoršoval. Zpětně se diví, že byl vůbec schopen nějak zvládat práci. Nic podobného nikdy předtím nezažil.
Na základě doporučení, která získal v tehdy poměrně čerstvě založené online komunitě pacientů s lymeskou borreliózou, začal Robert se svou léčbou experimentovat a více či méně se odchylovat od doporučení lékařky. S postupem času vyzkoušel i řadu dalších léčebných přístupů a navštívil spoustu lékařů (působících v České republice i v zahraničí, ve veřejném zdravotním systému i soukromě) a léčitelů. Za podstatné zkušenosti považuje léčbu na zahraniční privátní klinice, která proklamuje, že se zabývá léčbou chronické borreliózy a dalších infekcí, a antiparazitární léčbu, kterou podstoupil soukromě v ČR. K tomuto období, během kterého vystřídal velkou spoustu více či méně alternativních a někdy i velmi razantních léčebných pokusů, Robert říká, že pokud je člověku skutečně zle a cítí, že je nemocný, má tendenci zkusit cokoliv, co by mu teoreticky mohlo pomoct. Nejhorší je podle něho nečinnost, protože ta je zároveň i ztrátou naděje, že člověk jednou narazí na něco, co ho uzdraví.
Od prvních příznaků nemoci až do roku 2017 zažíval Robert střídání období úlevy a „propadů zpět do nemoci“. V roce 2017 se mu najednou postupně začalo dělat výrazně lépe. Sám k tomu dodává, že vlastně netuší, co ze všeho, co vyzkoušel, zabralo nebo zda to byla kombinace více věcí. Od té doby je však po mnoha letech zcela bez léků a cítí se dobře.
Nemoc Roberta naštěstí nikdy nepřipravila o sílu a schopnost alespoň nějak pracovat. Ovlivnila však jeho vztahy s kamarády a možná přispěla i k rozpadu manželství. Naproti tomu získal Robert nové přátele mezi lidmi se stejnými potížemi. Svoje koníčky, pěší turistiku a lyžování, pěstuje stále, i když s ohledem ke svým možnostem.
Zdravotníkům by Robert vzkázal, aby byli poctiví, dělali lidem testy a jejich subjektivní symptomy nebagatelizovali. Ostatním lidem s borreliózou doporučuje, aby se v případě komplikací nevzdávali, nezůstali nečinní a bojovali.
Audio a video
