Robert věděl, že nesmí zůstat nečinný.
Robert
- Věk v době rozhovoru: 46 let
- Věk v době diagnostikování: 32 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, alternativní, doplňková
Textová verze
P: Člověk cítil, že se propadá, a věděl, že se nic neřeší, že nikde nic neběží. Že by věděl, že někde za třeba měsíc přijde a oni ho z toho dostanou. Prostě člověk byl úplně hozený takhle, nikoho to nezajímalo, a věděl, že si musí pomoct sám…
Tady, když to vezmu tak trochu psychicky, důležité u toho je nezůstat nečinný, důležité je vzít ten meč a jít do té války, nebo vzít ten srp, prostě cokoliv, a jít bojovat. Protože kdo se zastaví, zůstane nečinný, tak to… Musíte něco dělat, už i pro ten svůj pocit, že se něco děje. Že je nějaká změna, že třeba toto – ta naděje – mi zafunguje. Když ne toto, tak zkusím to, to, to, třeba něco se chytne a u té borreliózy…
Další zkušenosti:
Aleš na základě vlastní zkušenostipopisoval, že včas rozpoznaná a léčená borrelióza není nic hrozného.
Jaroslava zjistila, že borrelióza není něco, co by se dalo úplně ovlivnit vůlí.
Robert věděl, že nesmí zůstat nečinný.
Petrovi E. nejvíce pomáhalo, dokud cítil naději na úspěšnou léčbu.
Máriovi pomáhala zvládnout nemoc maminka – vzala ho na testy a starala se o něho, když musel ležet. Vedle toho mu svědčily i návštěvy kamaráda, které mu pomáhaly přijít na jiné myšlenky.
Ladě pomáhalo připomínat si úspěchy a cítit podporu okolí.
Tomáše P. uklidňovala chůze a poslouchání audioknih.
Petra někdy uvažovala i o tom, že si vezme život.
Janě pomohlo, že se se situací smířila a „vzdala to“.
Tomáš N. zkoušel meditace, které podle něho člověka z borreliózy samozřejmě nevyléčí, ale pomohou s celkovým zklidněním.
Ladě její víra v průběhu nemoci pomáhala. Když však trpěla velikou únavou a zároveň nespavostí, vzpomněla si na citát z Bible, který ji spíš zneklidňoval.
Anežka se po určité duchovní krizi k Bohu vrátila.
Tomáš N. začal díky borrelióze žít zdravěji a přehodnotil životní priority.
