Aleš na základě vlastní zkušenostipopisoval, že včas rozpoznaná a léčená borrelióza není nic hrozného.
Aleš
- Věk v době rozhovoru: 28 let
- Věk v době diagnostikování: 18 a 26 let(onemocněl LB 2x)
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Já v té první fázi, nebo v jaké to bylo, tak si myslím, že vlastně to ani nic zas až tak hrozného není. Nebo aspoň tak já jsem to… Já z toho mám takový pocit, a i co jsem četl, tak mně to tak přišlo, že se zas až tak moc neděje.
T: Jo, super. To je taky pro nás cenné právě. Protože kolikrát na internetu se objevujou takové různé hororové scénáře…
P: Právě, to tam selhání nějakých orgánů a takové… Vím, že jsem z toho tam se dočetl. Ale já si myslím, že to už musí člověk nechat zajít hodně daleko.
T: A je něco, co byste teda vzkázal lidem, kteří s nějakým problémem přijdou k doktorovi, udělají se ty krevní testy a teď se čerstvě dozvěděli, že mají borreliózu, že to, co v té krvi našli, je borrelióza? Vzkázal byste jim něco nebo doporučil byste jim něco?
P: Jako skrz ty webovky, nebo já osobně?
T: Vy osobně za sebe.
P: Já osobně… Pokud to nemají nějaké hodně rozjeté, tak bych jim asi vzkázal, že to nic hrozného není. Že pár dnů nebo týdnů budou brát antibiotika a pak snad už to bude dobré.
T: Změnil se třeba po těch borreliózách nějak váš přístup? Třeba, já nevím, používáte víc nějaké repelenty nebo prohlížíte se třeba víc, když přijdete z lesa, nebo tak všechno necháváte volně plynout?
P: Nechávám to volně plynout. Ty repelenty občas používám, když jdeme někam na houby nebo do lesa opékat a tak. Ale pokaždé, když bych se hnul do přírody, že bych se stříkal, to ne.
Další zkušenosti:
Aleš na základě vlastní zkušenostipopisoval, že včas rozpoznaná a léčená borrelióza není nic hrozného.
Jaroslava zjistila, že borrelióza není něco, co by se dalo úplně ovlivnit vůlí.
Robert věděl, že nesmí zůstat nečinný.
Petrovi E. nejvíce pomáhalo, dokud cítil naději na úspěšnou léčbu.
Máriovi pomáhala zvládnout nemoc maminka – vzala ho na testy a starala se o něho, když musel ležet. Vedle toho mu svědčily i návštěvy kamaráda, které mu pomáhaly přijít na jiné myšlenky.
Ladě pomáhalo připomínat si úspěchy a cítit podporu okolí.
Tomáše P. uklidňovala chůze a poslouchání audioknih.
Petra někdy uvažovala i o tom, že si vezme život.
Janě pomohlo, že se se situací smířila a „vzdala to“.
Tomáš N. zkoušel meditace, které podle něho člověka z borreliózy samozřejmě nevyléčí, ale pomohou s celkovým zklidněním.
Ladě její víra v průběhu nemoci pomáhala. Když však trpěla velikou únavou a zároveň nespavostí, vzpomněla si na citát z Bible, který ji spíš zneklidňoval.
Anežka se po určité duchovní krizi k Bohu vrátila.
Tomáš N. začal díky borrelióze žít zdravěji a přehodnotil životní priority.
