Pro Anetu byla úleva, že za ní nejbližší stáli.

---

Aneta

• Věk v době rozhovoru: 27 let
• Věk v době diagnostikování: 20 a24 let (onemocněla LB 2x)
• Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, doplňková

• Zobrazit celý profil

Textová verze

T: Kde jste tenkrát byla? U rodičů? 

P: U rodičů. Byla jsem u rodičů, protože jsem nedokázala být nikde sama. Bála jsem se jít sama v podstatě i vyvenčit psa. Takže jsem utekla k rodičům, což bylo taky takový šok. Když bydlíte několik let sama a jste soběstačná, vyděláváte si peníze, a najednou z nezávislého člověka se stanete závislým na někom jiném. Takže jsem se vrátila k rodičům, usínala jsem s mamkou v ložnici, probouzela jsem se vedle taťky, se střídali vedle mě. Takže to bylo takové… Byl to šok.

A ono se člověku strašně uleví, když ví, že za ním někdo stojí. Protože to, co si vyslechnete, už nějak tak jako… ať už je to hypochondr, ať už je to simulant, nebo že jste blázen a takové. Když se vám doktoři vysmívají s borreliózou. Ono už tak toho máte prostě dost a říkáte si: Kéž bych byla hypochondr, kéž bych byla simulant a tohle všechno bych tady filmovala. A za rohem se smála a chichotala a plánovala si někde támhle dovolenou nebo to. Tak to si říkáte, že to bolí. Ale pak tady máte ty lidi, kteří za vámi stojí a nějak vás chápou. Třeba nejlepší kamarádka moje, tak to bylo od začátku – dokonce i vyhledávala nějaké články o známých osobnostech. Takže tam jsem měla velkou podporu. Ale celkově v mých blízkých, to bylo potom po pár měsících dobré.

T: Vy jste jedináček, nebo máte sourozence? 

P: Mám sourozence. Mám mladší ségru – ségra, ta už ale nebydlela s rodiči, ta se odstěhovala k příteli po nějaké době. Takže já jsem s nimi tak nějak v kontaktu moc.. s ní moc nebyla. Ale máme spolu… Taky jezdila se mnou – když jsem potřebovala na krev, odvezla mě na krev. Protože já sama, ježíšmarja, abych řídila, to vůbec nešlo. Takže taky pomohla mi, všichni mi pomohli. Bylo to takové, že když jsem něco potřebovala, tak buď mi to koupili, anebo šli se mnou jako taková ta berlička, taková ta opora. Ono se to časem všecko otočilo a začalo to být tak nějak lepší. A hlavně i viděli, že vám se ulevilo, že vám je líp, a že to teda něco dělá. A začínali si třeba i zjišťovat něco o tom doktorovi. A zjistili, že opravdu to není nikdo, kdo z vás tahá peníze, ale specialista na imunologii, který má chuť se nějakým způsobem dál rozvíjet v té problematice těch infekcí. Takže když potom za vámi stojí, tak je to úleva.