Aneta popisovala, jak se borrelióza promítla do jejích vztahů s okolím.

---

Aneta

• Věk v době rozhovoru: 27 let
• Věk v době diagnostikování: 20 a24 let (onemocněla LB 2x)
• Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, doplňková

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: A pak vlastně někdy to bylo, zhruba tři čtvrtě roku, pořád tak nějak stejné. Pár dní vám bylo dobře, pak vám zase bylo nanic. Mezitím jste se tak nějak vzdálila od takového toho okolního světa, kdy jste měla nějaké kamarády, měla jste nějaké zájmy a začala jste… Na něco jste se třeba těšila a bylo to třeba 14 dní dopředu – tak jste si říkala: Jo, tak půjdu, těším se. Ale v ten den se to prostě zrušilo. A ono, když to zrušíte jednou, dvakrát, třikrát, tak pak vám už potom nikdo nenapíše. Takže to bylo takové, že i ten kontakt s tím světem byl… Tak nějak se přerušil a všechno to bylo takové těžké. Protože třeba máte kamarády, kteří se setkali v rodině s borreliózou, ale u nich to mělo třeba jiný průběh. Že jejich, já nevím, strýc dostal léčbu na 14 dní a je vyléčený, ale když se potom bavíte dál, tak zjistíte, že má deprese a bere antidepresiva. Takže potom je hrozně těžké někomu něco vysvětlovat. A ono to ani nemá cenu vysvětlovat, protože tím akorát ztrácíte energii. A kdo vám uvěřit chce, tak vám prostě uvěří. A kdo ne, tak na to musí přijít třeba časem sám. Nebo to je těžké. Takže jsem se vlastně uvěznila tak nějak tři čtvrtě roku vyloženě doma.