Karla M.
Diagnózu svého syna se dozvěděla ve chvíli, kdy pracovala jako asistent pedagoga pro chlapce s ADHD. O problematiku se tak zajímala již delší dobu. Je toho názoru, že ADHD děti nejsou kompatibilní se systémem českého školství, které je založené na memorování a dlouhém sezení v lavici. Obecně si myslí, že reforma školství by prospěla všem dětem. Diagnóza syna v souvislosti s jejími zkušenostmi ze školství přiměla Karlu M. se zamyslet nad tím, zda dělá v životě skutečně to, co dělat chce. Začala k životu přistupovat lehčeji a hravěji. Sama ADHD svého syna zvládá dobře, snaží se dopřávat si odpočinku formou procházek nebo malířské tvorby. Obtížnější je pro ni zvládat emoční výkyvy svého syna, ale i v tomto ohledu sleduje výrazné zlepšení. Snaží se pro syna být dobrým parťákem spíše než autoritou.
Více o rodině:
Karla M. považovala svého syna v předškolním věku za přirozeně divoké dítě, znepokojovalo ji pouze, že synovi většina činností trvá znatelně delší dobu než by měla. Později ve školce na ten samý problém upozornili učitelky a doporučili Karle M. jít do poradny na diagnostiku. Se získanou diagnózou ADHD se Karle M. ulevilo, neboť zjistila, že vina není na její straně. Dříve se obávala, že je špatná matka a její syn je rozmazlený. K výchově od té doby změnila přístup a snaží se během probíhající činnosti syna neustále „vracet do přítomnosti“, aby ho nerozptylovalo okolní dění. Obecně zvolila více trpělivý, vysvětlovací nebo naopak hravější přístup k učení novým dovednostem i k nacvičování těch stávajících. Sama připouští, že omezení a tresty na syna příliš nezabírají, což si sama uvědomila již před získáním diagnózy.
Informace o diagnóze čerpá Karla M. z knih, některé rady dostala i v poradně. Zároveň ale vyzdvihuje individualitu každého dítěte (s ADHD i bez) a tak se rozhodla ve svém přístupu více naslouchat svému synovi.
Od sdělení diagnózy a změně výchovného přístupu vnímá Karla M. v symptomatických projevech syna značné zlepšení. Mluví převážně o záchvatech agresivity, které již nejsou tak časté jako dřív a o emoční stabilitě obecně. Tyto záchvaty nejčastěji způsobovalo nepřijetí kolektivem nebo nemožnost získat něco, co syn chtěl. Karla M. také hovoří o tom, že symptomy ADHD jejího syna zhoršuje cukr nebo nedostatek pohybu. Svého syna popisuje jako velmi energického s tím, že mnohdy je těžké mu stačit. Vyzdvihuje jeho fantazii, originalitu a láskyplnost.
Mimo výrazné hyperaktivity mezi symptomatické projevy ADHD u syna Karla M. zmiňuje i značný problém se na cokoliv soustředit delší dobu, zapomnětlivost a problém s regulací emocí. Medikaci Alena zatím nezvažuje, spíše se snaží upravovat jeho stravu a přidávat doplňky jako třeba rybí tuk. Doufá, že se jeho soustředění zlepší, než bude muset nastoupit do školy. Momentálně si nedovede moc představit, že by syn vydržel celou hodinu v klidu sedět a dávat pozor.
Audio a video
