Karla změnila svůj přístup k synovi.
Textová verze
T: No a když jste povídala o té změně přístupu, tak co vás k tomu inspirovalo? Nebo měla jste nějaké rady, někdo vám poradil v tomhle ohledu?
P: Tak přečetla jsem spoustu knih, spoustu různých článků a ptala jsem se všude možně. Dostala jsem i nějaké instrukce z poradny, které bývají vesměs jakoby stejné: více asistence, trpělivosti a tak dále. Určitě potřebují řád tyto děti, ale zároveň jsem si říkala, že je třeba nedržet se jenom toho, ale umět plně to dítě vnímat. Protože někdy se to může lišit od toho, co je nám sděleno, že je pro to dítě správně, protože takhle ADHD děti fungují, takhle by se k nim mělo přistupovat, ale to nemusí být striktně pravda. Protože každé to dítě je jedinečné a může se v tu chvíli jednat třeba o to, že si sama se sebou neví rady, nebo já nevím, je smutné. Prostě ten důvod může být i jiný než samotné ADHD. Takže jsem zjistila, že asi úplně nejdůležitější je umět se na to dítě naladit a plně ho vnímat.
Další zkušenosti:
Petr byl někdy překvapený, když srovnával své děti s jejich vrstevníky.
Alena si připadala neschopná, Michal to zvládal lépe.
Františku někdy zranilo, že byla její mateřská péče nedoceněná.
Podle Karly by rodiče měli pracovat na svých emocích.
Lenka bývala vyčerpaná.
Petr vnímal tlak od svých rodičů, jak má děti vychovávat.
Karla změnila svůj přístup k synovi.
Dáša nezapomínala, že děti miluje.
