Být rodičem dítěte s ADHD

Být rodičem dítěte s ADHD

OBSAH STRÁNKY


Rodiče hovořili o tom, jaké je být rodičem dítěte s ADHD. Jak prožívali rodičovství úzce souviselo s vnímáním této diagnózy (kapitola Vnímání ADHD). Rodiče vnímali velký rozdíl mezi běžným rodičovstvím a výchovou dítěte s ADHD zejména, pokud měli také děti bez této diagnózy. Ivana, protože se jednalo o první dítě, nejprve myslela, že to, co prožívá, je běžné.

Petr byl někdy překvapený, když srovnával své děti s jejich vrstevníky.

Negativní emoce

Rodiče často ve spojitosti se svou rodičovskou rolí zažívali negativní emoce. Souviselo to s tím, jak se jejich dítě projevovalo a jak tyto situace zvládali (více v kapitolách Projevy ADHD a Vnímání onemocnění).  

Někteří si připadali jako špatní rodiče. Měli pochybnosti o tom, zda dítě vychovávají správně, a cítili se velmi nejistí. Pokud se s diagnózou svého dítěte nesmířili, cítili smutek, stud a nezřídka také zlost. K běžnému rodičovskému strachu se přidaly specifické obavy o zdraví dítěte (sebepoškozování, časté úrazy), obavy z odborníků (stížnosti ve škole, sociální pracovníci) a potíže s okolím (stížnosti, způsobené škody). Výchova se často nedařila tak, jak by si rodiče přáli, což vyvolávalo pocity bezradnosti, zoufalství, selhání, snížení vlastní hodnoty a emocionální bolest. Ta se také objevovala ve chvílích, kdy dítě rodiče zraňovalo výčitkami a urážkami. Rodiče se se svýi pocity vyrovnávali individuálně. Někteří využili pomoc odborníků a byli vdeční za podporu dalších členů rodiny a okolí.

 Alena si připadala neschopná, Michal to zvládal lépe.
Františku někdy zranilo, že byla její mateřská péče nedoceněná.
Podle Karly by rodiče měli pracovat na svých emocích.

Nároky na sebe i od okolí

Pro mnohé bylo náročné se s ADHD dítěte vyrovnat kvůli vysokým nárokům a představám o správné výchově. Někteří přiznávali, že na sebe měli nemalá očekávání, co se rodičovské role týče. Pro jiné bylo náročné vnímat nesouhlas a nespokojenost okolí s tím, jak výchovu dítěte zvládali. Tlak na výkon dítěte a požadavky na roli rodiče jim přinášelo stres a nepohodu. V rodičovství se cítili často nepochopení, nedocenění a osamělí. Zažívali při celodenní práci vyčerpání a opakovaný neúspěch ve výchově dítěte (více viz Výchova a péče). 

Pokud nárokům na výchovu nedostáli, objevoval se pocit selhání. Pocit viny pak přicházel ve chvílích, kdy podle sebe nebo podle reakcí okolí svojí rodičovskou roli nezvládali.

Lenka bývala vyčerpaná.
 Petr vnímal tlak od svých rodičů, jak má děti vychovávat.

Hledání správného rodičovského přístupu

U mnohých rodičů se v průběhu času měnilo vnímání jejich rodičovské role. Jejich přístup k dítěti se vyvíjel a také se postupně učili lépe pracovat se svými emocemi. Někteří hovořili o pocitu velké zodpovědnosti po zjištění diagnózy. Cítili, že je třeba se speciálním potřebám dítěte intenzivněji věnovat, aby dokázali pro dítě položit dobré základy pro jeho budoucí spokojený život. Sami nebo za pomoci odborníků zkoušeli různé způsoby komunikace a výchovy a hledali cesty, jak ADHD dítěte zvládat. Rodiče vnímali, že bylo potřeba pracovat také sami na sobě, být trpěliví a mít pro dítě pochopení za všech okolností. Některým ADHD přineslo i pozitivní změnu ve smyslu uspořádání hodnot, životního nadhledu a osobnostního růstu.

 Karla změnila svůj přístup k synovi.
Dáša nezapomínala, že děti miluje.